Není to tak dávno, co jsem si tu stěžoval, že se mi těžko hledá čas na úpravu fotek. Tento víkend jsem si ovšem moc nepomohl. Během víkendu v Mnichově se mi podařilo „nastřílet“ 475 fotek, takže se mi to opět začalo kupit a zbývá mi zase probrat přes tisíc fotek. Inu je to daň za to, že bez fotoaparátu nedám ani krok.
Výlet do Mnichova ale stál za to. Ubytovali jsme se ve čtyřhvězdičkovém hotelu za 69 euro za noc, což byla relativně luxusní cena, protože v den koncertu Take That si v Leonard Royal Hotelu účtovali za pokoj 225 nebo 299 euro. Koupili jsme si skupinový lístek na MHD pro 5 osob na tři dny a zamířili na olympijský stadion s kapacitou 80 000 lidí. V den koncertu byla snížena na 68 000, ale přesto byl poslední den Take That tour vyprodaný. Co se týká bezproblémovosti vstupu, mohou čeští hudební fanoušci německému systému jen závidět. Dovnitř jsme se dostali za pár minut a to včetně malé osobní prohlídky. V Edenu i Sazka aréně se mají hodně co učit. Koupili jsme si radlera a velký preclík a chvíli poté nastoupili na pódium předskokani v podobě Pet Shop Boys. Odehráli zkrácenou (a dobrou) verzi ze svého předchozího turné a publikum se mohlo začít těšit na Take That. Ti nijak své příznivce nenapínali, nechali jim čas si pohodlně odskočit na toalety a nastoupili po lehké úpravě pódia zhruba 40 minut po konci anglického dua.
První písničky odehrály Take That bez Robbieho Williamse, kterému tím připravili půdu pro jeho vlastní one man show a několik písniček, které trochu přitvrdili atmosféru. Pokud jsou Take That v zásadě velmi skromní a pokorní kluci, nelze nesouhlasit s tvrzením časopisu Q, který tuto část koncertu popsal lakonicky slovy, že obří pódium je tak akorát velké, aby pokrylo Robbieho ego. Je v tom velký kus pravdy, nicméně Robbie Williams si na hvězdu nehraje, on jí skutečně je. Mimo zpívání dělá vtípky, zvládá mluvit i německy, nebojí se trochy akrobacie a na 68 000 fanoušku (složených převážně z žen) dokáže vystrčit nahý zadek (který by mimochodem jistě snesl pár tahů holícího strojku). Po jeho části koncertu se pak poprvé objevili Take That v plném složení a ať je máte rádi nebo ne, hudebně koncertu nešlo moc věcí vytknout. Jistě, předchozí turné Circus, které znám z DVD (a které považuji za nejlepší hudební záznam koncertu) bylo krapet výpravnější, nicméně kdybych řekl, že jsem se jedinou minutu nudil, lhal bych. Pravda, po jistý čas jsem považoval nehybnou skulpturu na pódiu za docela nudnou, ale když se ukázalo, že jde v zásadě o jednoduchého obřího robota, který dokáže členy skupiny nést v ruce a ve finále se vztyčil do výšky, docela jsem přehodnotil názor. A v listopadu si moc rád koupím DVD se záznamem koncertu, abych si mohl atmosféru koncertu připomínat. Prozatím si musím vystačit se záběry člověka, který si to natočil na foťák (malé byly povoleny) – Take That – Mnichov.
V sobotu jsme pak prošli město, které mne naopak docela významně zklamalo. Průvodce Mnichovem určitě nelhal v tom, že se jedná o místo s extrémně proměnlivým počasím. Zde mohu podotknout, že jednoznačnou výhodu mají líní jedinci. Než se líný jedinec rozhodne vytáhnout si bundu, obvykle se zase oteplí. Nic extra malebného jsem ale ve městě nezaznamenal. Mám-li srovnávat krásy Paříže, Amsterdamu nebo německého Berlína s Mnichovem, rozhodně vám nemohu bavorskou metropoli doporučit. I když abych tu jen nehanil, jsou tu i zajímavá místa. Můžete se například podívat na město z výšky 185 metrů z televizní věže nebo se projít v rozlehlém parku. A pokud náhodou trpíte závratěmi nebo se neradi touláte krajinou, pak mohu jen a jen doporučit návštěvu centra BMW Welt. Co se týká nočního života, tak začíná po jedenácté večer, což považuji za tragicky pozdě. Místní mluví bavorským nářečím němčiny, které však lze porozumět. A pokud se německy nedomluvíte, nemusíte zoufat, na většině míst si vystačíte s angličtinou.
Takže co více říct? Mnichov je místo, kde bych při týden dlouhé návštěvě zřejmě umřel nudou. Na stranu druhou, víkend zde přežijete bez potíží. Stejně jako my. Čekal jsem, že za víkend tam utratím určitě víc než 60 euro (mimo koncertu, ubytování a cesty). Ale co bylo, bylo. Teď už hurá do práce. No, hurá…
Napsat komentář