Včera se to krásně sešlo. Jednak po obědě vyšel článek o našem oddělení v Radiožurnálu a jednak se konala druhá debata prezidentských kandidátů…

Pokud by náhodou někdo chtěl vědět co zhruba dělám v Radiožurnálu, tak má skvělou možnost si o tom přečíst, případně shlédnout krátké video z focení. Při pohledu na video je mi jasné, že hubnutí je NEVYHNUTELNÉ!

Ráno začalo v práci podivným telefonátem na mobil. Tedy to, že mi občas někdo zavolá a pokouší se mi něco vnutit není nezvyklé, nicméně to jak jsou některé operátorky asertivní, je zkrátka fascinující. Byla to jednoznačně zatím nejdrzejší nabídka po telefonu. Poté, co jsem na výhodnou (a samozřejmě to nabízeli speciálně mně) nabídku kabelové a satelitní televize odpověděl, že ji nevlastním (ok, to jsem kecal, TV mám, jen nemám připojený set top box), mi baba Jaga na telefonu položila otázku, jak se tedy vzdělávám? A jestli není čas si koupit kvůli tomu TV. Hlavou mi v té chvíli běželo spousta věcí, které si nikdy člověk pracující v mezilidské komunikaci nesmí dovolit říct, ale nakonec jsem se jen zeptal, zda si nedělá srandu. Nedělala. Rozloučili jsme se rychle. Až mi zavolá příště, budu připraven. V baru mi totiž večer poradil kamarád skvělý trik. Stačí prý říct, že nemáte čas a pak slečnu požádat o telefonní číslo s tím, že ji zavoláte večer. A když se bude cukat, což je pravděpodobné, tak se stačí zeptat, zda ji snad obtěžuje, když jí volají cizí lidi po telefonu…

No a potom začal maraton posledních příprav na debatu prezidentských kandidátů. Přednastavit příspěvek na webu, link na něj přednastavit na Facebooku a vytvořit reklamu, aby ji stihl Facebook vůbec schválit. Někdy to trvá pár minut, někdy pár hodin a někdy den. Odzkoušel jsem si výdrž baterie notebooku a pak vyrazil s batohem se dvěma notebooky, zrcadlovkou, dvěma nabíječkami a objektivem (Samsonite má slušnou nosnost) do divadla Minor. Ačkoli si posluchači Radiožurnálu mohli naladit debatu od pěti, už od jedné se stavěla scéna a zapojovala technika. Druhá vlna lidí se nahrnula kolem třetí, aby se odladily případné chyby. Za sebe mohu říct, že všechno co jsem potřeboval (napětí a internet) jelo bez problémů. Pak se už jen čekalo. Během hodinové debaty jsem tweetoval, fotil a fotky ze zrcadlovky upravoval na stravitelnou podobu pro Twitter. Ti, co zrovna neladili rádio a byli u internetu, se tam na ni mohli podívat i na Youtube kanálu Českého rozhlasu. Záznam obou prezidentských debat naleznete zde. Nejvtipnější okamžik pro mně osobně bylo to, když jsem kolegyni u počítače na pódiu předával vzkaz od techniků od zvuku, ať mluví blíž mikrofonu. Sice jsme od ní oba seděli pět metrů, ale řešilo se to po Gtalku. A protože jsem na ni neměl přímý kontakt, řekl technik informaci mně, já ji přepsal kolegyni z Nových médií, toho času na Vinohradské a ta ji přeposlala zpět do divadla.

Asi je škoda, že se toto krátké edukační video virálem nestalo. Vracel jsem se domů pozdě a už jsem nestihl v místní večerce popřát…

Zato náborové video z mekáče se stalo virálem se vším všudy. Za dva dny od chvíle, kdy mělo ráno 4 tisíce shlédnutí, už zaujalo dalších 140 tisíc lidí a kromě toho se dočkalo i foto parodií.