jedna malá historka ze života…

„Takže ta cena platí? Ta z inzerátu…“, zeptal se mně zájemce, který si přivezl i manželku, asi její sestru a dítě. „Těch 10 900…“, dodal.

„Cože?“, vyvalil jsem bulvy. Domníval jsem se, že cena v inzerátu 19 000 Kč odpovídá hodnotě vozidla. „Cena v inzerátu je 19 000 Kč.“, pokusil jsem se o úsměv.

„Ne, cena v Moto Expresu je 10 900 Kč.“, zaskočil mně zájemce. Pochopil jsem, v čem spočívalo bombardování SMS a telefonáty poslední dva dny. Prostě klasícký překlep – 10900 Kč místo 19000Kč. I nuly mohou hrát prim (to ostatně vidíme v naší vládě a na vysokých postech policie). Rozloučili jsme se v dobrém. Jen nevím komu prodám Favorita za 19 000Kč, když v inzertních novinách jsou k mání totožné kusy už za 10 900 Kč…

Jinak to byl pěkný den. Do auta jsem nabral pro jistotu za 3 kila benzínu, abych ho mohl ukazovat kupcům a na parkovišti před malým Tescem jsem vylezl z auta s dosti naštvaným výrazem, když mi sklo ohodil malý snědý klučík vodou a začal simulovat jeho umývání. „Nedělej to.“, procedil jsem skrze suby tónem, za který by se nemusel stydět Marv ze Sin City. „Proč?“, stihnul se zeptat klučík, než jsem ho se slovy: „Prostě to NEDĚLEJ“, probodl očima. Přestal s tím, asi se lekl mých modrofiálových vlasů…

A jinak dojel samozřejmě Andílek. Po značně oblačném přivítání, se nakonec rozjasnilo a všechno bylo fajn. V době kdy si luštil křížovky a vařil, jsem po ICQ stihnul domluvit propagaci formou soutěží o lístky na rádiu Student. A pak už byl večer jen náš…