se mi stávají pořád, pravda, tahle byla docela nemilá…

Prostě si dáte sraz na kafe. Jenom kafe, nic víc. Dojdete na místo a tam stojí borec, kterému tuhne úsměv na rtech. Po několika krocích si uvědomíte, že má pravdu. Na kafe už jme jednou byli. A bylo to sakra rozpačité kafe. Tenhle čaj byl ještě o řád rozpačitější. Evidentně mu byla moje přítomnost nepříjemná. Mlčel. Pak si začal hrát s mobilem. Jeho plán byl v klidu vypít čaj a jít, mezitím spolu asi nemluvit. Nevím co se ve mně vzepřelo. Přestal jsem se chovat podle pravidel a předpokladů. Vstal jsem, zaplatil a odešel. Jindy bych poslušně zůstal. Něco se se mnou stalo a já nevím co. Vím jen, že to má vliv na moje chování. Jsem vc sobečtější… 

Po dlouhé době jsem si zajezdil v motokárách. V Boby jsem byl doposud jedinkrát. Poprvé jsem dostal motokáru, která seděla a bylo to znát. Celkem tři časy kolem 31 sekund, nejlepší 31,533 – jen půl sekundy od limitu pro průkaz na lepší motokáru. Bohužel druhá jízda byla daleko horší. Nedostal jsem motokáru, ale plavidlo. Projet klopenou zatáčku nějakým rozumným způsobem se nedalo. Na konci jízdy se mně mechanik zeptal, jak zatáčí. Z rozhovoru jsem nabyl dojmu, že jsem se stal testovacím jezdcem Boby centra. Ale paráda. Takhle tvrdé ruce od lokte dolů, jsem měl naposled v posilce a možná ani to ne. I žíly mi naběhly tak, že bych si mohl píchnout dávku i poslepu s Alzehaimerem. A za barem bylo něco tak překrásného a milého, že jsem se ujal vyřizování všech formalit. A to dělám vždy nerad.

Docela těžký den to byl. Domů jsem si zkusil nainstalovat DC++, ale nějak jsem nemohl narazit na žádné gay porno. Takže to budu muset ještě doladit. Snad se již zítra uvidím s Medikem. Mohl by mi pomoct si vzpomenout na to, jaký jsem byl před Božským. Strašně rád bych se do těch naivních míst vrátil…