MRDAT MRDAT MRDAT, aneb BLOGUJE asi neukládá před odhlášením PEREXY. Dřív to šlo hlásit jedné osobě na ICQ, teď je to standardizovaná procedura, takže na nějaké ohlášení mailem kašlu, nemám pocit, že jsem betatester…

Ve čtvrtek jsem mohl zůstat doma a stříhat videa a pokračovat v dělání popisek nebo jsem mohl jít na skleničku vína. Zvítězila možnost číslo dvě a jak jsem kdysi zlomil hůl nad vinárnou/kavárnou Soliteire, tak tentokrát, to bylo v pořádku. Pravda, první otevřená láhev vína měla vyschlý korek a číšníkovi nešla otevřít, nicméně ji neotevřel násilně a pak nepřelíval víno skrze sítko, aby odstranil korek (to už jsem taky někde viděl). Prostě se omluvil a donesl druhou láhev. Tímto postupem si u mně vydobil Soliteire opět, pro mně již ztracené, renomé. Vzhledem k tomu, že jsem za celý den jedl jen oběd, byl jsem po jedné láhvi ve dvou lehce přiopilý. Každopádně jsem měl skvělou společnost. Společenskou konverzaci jsem v poslední době moc neprovozoval. Můj společník byl milý, vtipný a zajímavý. Mluvili jsme o potravinových doplňcích, o práci, o sobě a o životě. Po láhvi jsme šli každý svou cestou a mně neminula alespoň hodina práce na E-motion. V pátek mně jich čekalo rozhodně víc…

Ale akce to byla pěkná. Včera jsem se vzbudil, zašel jsem na kafe a po dlouhé době jsem vyrazil do Hobita, podívat se na to, jak se některým starým známým žije. Mutanta jsem neviděl ani nepamatuju, Kláru taky docela dlouho a když jsem došel, tak mi Mutant oznámil, že je přítomen i AdaMM. Možná o setkání v Hobitu psal na blog, ale neměl jsem v poslední době čas a už vůbec ne chuť psát svůj blog, natož číst cizí. Do družiny věrných patřil mimo Filipa a Koudyho samozřejmě i tenokomsenemluví. Takže jsem zůstal na baru s Mutantem a spol a přidal jsem se až ona osoba odešla. Je mi záhadou, kde se takové svině a kurvy berou, ale fakt, že mi dodnes nebyl ani nabídnut termín kdy bude půjčka splacená, mně přivádí k třem řešením. Řešení číslo jedna je obrátit se na policii, což je bez nějakého papíru docela takové zbytečné, řešení číslo dva je obrátit se na rodinu onoho chlapce a popsat jim v jak tížívé finanční situaci se nachází a proč jsem mu poskytl peníze (aby dostal auto svého strýčka z odtahového parkoviště, kam se dostalo jeho vinou) a řešení tři je nechat to tak jak to je. Což se mi popravdě nechce, jsem zastánce metody "po provinění přichází trest".

Po týdnu a něco co mám synefrin mohu říct, že nosit do společnosti celou lahvičku byl zatraceně špatný nápad. Každý samozřejmě rád ochutná, takže lahvička je skoro již prázdná, což je oproti původní plánované době využitelnosti – kolem měsíce docela razantní snížení. Naštěstí kdo měl nebo potřeboval zkusil, takže ta druhá snad vydrží déle. Primární účel těch pilulek je bojovat proti blbé náladě a u toho ještě trochu hubnout. Mám nějakou asociální poruchu asi. Dobré přátelé odsouvám do přátel, přátele do známých, které postupně přestávám vidět a co je nejhorší, vůbec mi to není líto. Asi jsem jen povrchní, možná jsem asociální a třeba jsem jen krok od toho zahodit morální zábrany a stát se nějakým fanatikem nebo zločincem. Až budu na Vánoce někde sám, tak se mi ještě bude Synephryne hodit…

P.S. A nakonec něco pro anglicky mluvící spoluobčany – návod jak přežít v obchodním domě Ikea, aneb 3D adventura bez NPC…