mělo by, nemělo by – existuje dost různých názorů vědeckých i "vědeckých" studií, ale bojujeme o to dostatečně?

Včera to zprvu vypadalo, že velká účast nebude, nakonec se ale strhla debata jako břitva. Leckdy jsem v ní byl sám proti nezměrné přesile, dokonce jsem byl označen za egoistu s dlouhým vedením. Každopádně to byla výborná diskuse! Šlo o to, proč jsou čeští gayové a lesby tak málo aktivističtí oproti státům jako je Polsko, Španělsko nebo i třeba i USA. Proč se konají gaypride tam a tady ne. Proč tak málo lidí z komunity bojuje za adopci dětí a proč vlastně u nás velká organizace typu Gay iniciativy není (ta defakto ukončila svoji činnost). Mluvilo se o tom, že spousta gayů a lesbiček je vlastně spokojených a skoro nikdo mimo mně nechápal proč tomu tak je. Ozval jsem se, že to chápu. Že mně nic nepálí, že nepotřebuju maškarní pochod, protože nemám za co pochodovat. Že fakt, že jsem gay pro mně znamená jen velmi málo. Že mám zcela jiné priority ve svém životě a to že jsem gay, je jen jedna malá spíš nevýznamná část mojí osoby. Neměl jsem problém říct, že to o mně ví každý, mimo dvou osob – rodičů (tajně doufám, že už je to aspoň napadlo). Myslím, že jsem své argumenty neuhájil, přesto si za nimi stojím. Faktem je, že po adopci dětí hladoví v naší GL menšině spíš menšina lidí. Nebude mi dělat problém tyto lidi nějak podpořit, ale snad každý chápe, že organizovat nějakou demošku kvůli tomu nehodlám. Tohle si musí ošéfovat ta menšina menšiny. Co je nutné udělat, aby se to změnilo?

Tak třeba pořad Q na ČT. Už když ten pořad začínal, chtěli tvůrci ukázat, že dítě vychovávané stejnopohlavním párem nijak netrpí. Takových stejnopohlavních párů, kteří mají děti už několik je a nejedná se výhradně jen o lesby. Jenže nastal problém. Produkce našla asi 60 (!!!) takových párů. Ale na kameru nechtěl mluvit nikdo. Tak jak se má veřejnost dozvědět, že homosexuální páry mohou děti vychovávat bez problémů, když oficiálně tato situace neexistuje? Je jasné, že heterosexuální společnost má strach povolit adopci gayům a lesbám, protože nikdy neviděla, že to funguje. A dokud se nenajde někdo, kdo jí ukáže, že je to možné, pak ten strach nezmizí. Jsou gayové, kteří to neřeknou rodičům. Chápu. Jsou gayové, kteří to neřeknou v práci, i to se dá pochopit. Jsou gayové, kteří to tají před přáteli, to už moc nechápu. Dokud se ale budeme stydět za to, že jedna malá část z nás samých je prostě trochu jiná, dobře nám tak. Pokud někdo má šanci dokázat, že výchova dětí může fungovat i v naší komunitě, třeba tím, že vystoupí a veřejně přizná, že je homosexuální a přitom rodič… A pokud to neudělá, tak co? Potom si můžeme sami mezi sebou skuhrat nad tím, jak jsou heteráci netolerantní. A přitom nám lhostejno, že ani nedokážeme veřejně přiznat barvu.

Nejsem dokonalý ani svatý a záměrně jsem tu zmínil, že to neví (rozhodně ne oficiálně) rodiče. Takže tyhle výtky směřují vlastně i k mojí osobě. Přesto, nepůsobí tohle tajení vlastní identity trochu dětsky? Poznal jsem gaye, kteří nechtějí být na fotografiích, aby s tím neměli problém mezi lidmi nebo v práci. Nepůsobí to trochu nevyzrále? A my chceme vychovávat děti? K čemu? K pokrytectví a lži? Třeba se něco stane. Třeba se hrstce aktivistů (zdravím a smekám před Jolanou i její partnerkou) podaří to prolomit. Třeba tu opravdu bude česká gaypride. Přál bych jí hodně účastníků…

Vodafone má nové reklamní spoty, hlásí hrdě Idnes (zadarmo?), ale jako každý rok i tentokrát se Vodafone chová férově ke svým zákazníkům – 20% navíc zdarma na sms a volaní po dobu tolika měsíců, kolik roků jste zákazníkem. Nepletu-li se, bude to čtyři nebo pět. OU JÉÉ, z oveček má asi největší radost exkolega Sachet, který snad nevlastní žádné tričko bez nějaké ovečky (nebo loga Renault).