dnes jsem si nemohl aktualizovat blog, protože oba autobusy Student Agency sice měli wifi, ale net jim nejel, že by Vančura nezaplatil fakturu za mobilní net?

V pondělí jsme strávili dopoledne a odpoledne u Čajdy a Jardy. Foťák jsem si nevzal, takže vám nemohu podat fotku před a po, nicméně jsme bouraly nenosné zdi v bytě a musím říct, že to bylo zábavné a člověk se u toho docela zapotil, al bylo to fajn. Pravda, ve chvíli kdy jste se přestali hýbat to bylo trošku horší, v pět jsme odjížděli domů, abych stihnul zahájení Mezipater. Vymyl jsem si špínu z uší, nosu a hlavně vlasů (pot a prach je nejskvělejší směs pro fixaci účesu), vzal foťák a vyrazil. Cítil jsem sice všechny svaly, včetně těch na dlani, ale protože si beru Mezipatra tak nějak osobně, zatnul jsem zuby a díky tomu, že letošní zahájení bylo opravdu vydařené a vtipné, nebyl takový problém to vydržet. Zatímco si diváci užívali zahajovací film, poseděl jsem nahoře s některými lidmi ze štábu a dobrovolníky, moc rád jsem zase viděl Klárku i Julianu. Dali jsme si dvě piva a i když jsem už i tak přetahoval, vyrazil jsem na cestu k domovu společně s Čajdou i Jardou, kteří zašli s Jardovým bráchou na jídlo a pivo. Doma byl miláček taky notně unaven, takže jsme jen koukli do programu festivalu a šli spát.

Vynahradili jsme si to ráno, byť mě s každým písmenkem něco zabolí i při psaní tohoto blogu. Inu kyselina mléčná je svinstvo! Spali jsme dlouho, takže jsme posnídali kolem oběda, během nákupování jsme se naobědvali v KFC a já se doma dostal k tomu, abych upravil fotky ze zahájení a uploadnul je na FTP. K tomu jsem začal řešit nějaké pracovní záležitosti a samozřejmě mě straší i nadále ponožky. Jinak bych úterní den přirovnal k lehkému komatu. Ale kdyby byl život brnkačka, tak by to snad ani nemělo cenu tím ztrácet čas, no ne?

Pak tu máme další projekt, který se týká v blízké době vydávané hry a jisté administrativy spjaté s její propagací. Jisté části dne tak trávím tím, že procházím různé blogy, které se v minulosti podobných věcí účastnili a musím říct, že jen z refreshe těchto dat lezou zajímavé věci. Například (u prvních 100 položek) 52% těchto blogů dnes již neexistuje nebo na ně nikdo víc jak 6 měsíců ničím nepřispěl (po 278 položkách v tabulce se počet umírajících weblogů zvětšuje na 64%). Samozřejmě, že se většinou jedná o blogy náctiletých holčiček a někdy je to značně sadomasochistické počteníčko. Vlastně jsou teen blogy docela fascinující svět. Například 11.11.2008 si holka založí blog a napíše na něj 4 příspěvky. O den později se již vzmůže jen na link na spolužáka a za pět dní na další příspěvek. Po dalších čtyřech dnech pastne na blog fotky bižuterie a zvířátek, načež následuje nový příspěvek až o 2,5 měsíce později. Další den – 7.2.2009 holka udělá nový vzhled (= asi někde ukradne šablonu), o den později přidá příspěvek a tím blog končí. FASCINUJÍCÍ!!! Nebo myšlenka: "Blog akorát ničí přátelství". Ale například dvoubarevně psané vyznání (zelená a růžová) mě dostává… …asi dnes neusnu:

Jednou větou KONEC!
Už mě to nebaví a přišla
jsem na to že BLOG.CZ
kvůli němu jsem ztratila
plno zážitku atd….
Nebavímě to udělala jsem
kravinu že jsem vůbec založila blog!

Nicméně i když je to někdy děsivé, někdy to může být i trochu kreativní…