"Těžká rána opilcova", skvělo se na displeji mobilu, když Kombajn otevřel oči a nahmatal svůj budík. Skoro to vypadalo, že se mu jeho daleký miláček vysmívá, ale dobře věděl, že tohle je i jeho oblíbená reakce na to, když se Marosh vrátí z flámu. Ta věta mu rozprostřela úsměv na tváři, poté se oblékl, trochu jako v mlhavém snu si nachystal své věci a s nimi v náručí sešel z pokoje dolů. Věci vložil do svého batohu a byl připraven na výslech své mámy, který se týkal včerejšího srazu. V kuchyni se začal probírat jízdními řády, ze kterých vycházelo jediné – oběd s rodiči si nemůže z časových důvodů dovolit. Nakonec se obětoval jeho otec, že jej doveze k vlaku a tím pádem zvládně jak polévku, tak španělského ptáčka. Jídlo bylo výborné, ale nechtěl to s ním moc přehánět. Otec jej zavezl k vlakové zastávce a on si ze setrvačnosti zapálil. Překvapilo ho, že je krabička s mentolkami tak prázdná. Včera tomu asi dal hodně zabrat. Chtěl si odkašlat, ale totální sucho v ústech ho upozornilo na to, že mimo alkoholu za posledních 16 hodin nepil žádné tekutiny. Věděl moc dobře, že právě nyní potřebuje pít, pokud chce zabránit budoucím bolestem hlavy. Rozhlédl se kolem sebe. V nedělním poledni na docela opuštěné zastávce neměl moc možností a tak zapadl do hospůdky, která by v dobách komunismu byla označena tou nejnižší možnou cenovou skupinou. Výběr pití v plastových lahvích ho příliš neoslnil, ale sladká Coca Cola musela stačit. Zamířil zpět ke kolejím, napil se, zapálil se a v duchu se těšil do Prahy. Nevykouřil ani polovinu cigarety a vklouzl do vlaku, kde si vybral prázdnou sedačku. Teprve teď a teprve nyní, když byl usazený pohodlně ve vlaku a rozhlížel se okolo sebe, si uvědomil, že nemá lístek. Ale hned poté si uvědomil, že se vlastně nic neděje, jen bude muset zaplatit lístek s přirážkou. S klidem tak vytáhnul svůj přenosný počítač a z paměťové karty zkopíroval fotky do počítače. Potom se věnoval tomu, aby sepsal do textového souboru zážitky z minulé noci.

Když dojel do Brna, nezastavil se. Nikdy nezastavoval, když nemusel. Využíval výloh a odrazů v nich, aby pátravě prozkoumával okolí. Dělal to tak vždy. Nebylo mu vůbec jasné kde takové chování pochytil, ale vždy nějak uvnitř sebe věřil či tušil, že mu ostražitost a zmapování terénu dává nějakou výhodu. On opravdu věřil ve známé motto: "Štěstí přeje připraveným". Měl zhruba tři čtvrtě hodiny do odjezdu autobusu, takže si neomylně našel nejbližší nonstop, kam kdysi chodíval na internet. Objednal si tentokrát džus (vitamíny) a kafe (kofein), které vypil do půlky a teprve pak si všiml mlíčka na tácku. Lehce ho překvapila vlastní roztržistost. Chtěl si ještě odskočit na WC před cestou do Prahy a tak zamířil na WC. Nonstop měl dvě kabinky. Jak záhy zjistil, jedna nešla zamknout, protože někdo vyrval část futer. Zkusil druhou, která zamknout šla. Bohužel v ní nefungovalo světlo. Přesunul se zpět a vykonal co bylo třeba. Džus a káva jej konečně dokázali probudit. Zaplatil a přešel ulicí ke svému autobusu. Sdělil slečně číslo svého sedadla a pohodlně se usadil.

Z autobusového nádraži jel metrem na Budějovickou. V místním supermarketu koupil kuře na pondělní oběd a zamířil do bytu, kde jej čekal přítel. Zastavili se oba na návštěvu u svých nových sousedů a prohlédli si jejich nový byt. Byl větší a bylo na něm sice spousta práce, ale přesto byl opravdu nádherný, větší a patřila k němu obrovská terasa s docela pěkným výhledem na Prahu. Večer se oba koukli na Superstar s podivnými pocity. Kombajn byl toho názoru, že dosavadní favorit Chodúr má jeden zásadní problém – jeho jediná choreografie je, že polovinu písničky zpívá se zavřenýma očima a většinou se u toho ještě ohýbá dozadu, zbytek mu nikdy člověk nevěří, a to ani snahy o nějaká gesta. Stále se zlepšující Šmajda překvapil i v tomto kole a zcela podle Kombajnova očekávání nezazpívala Monika Bagárová nic, co by se mu líbilo. Kdyby to bylo na něm, v TOP 3 by se ocitli Chodúr s Bendigem a Šmajdou. Ušklíbl se nad tím, jaká je to ironie. Před několika koly byl toho názoru, že právě Šmajda by měl skončit.

Na konci dne se ještě rozčílil, protože některé věci jsou jak ze špatného špionážního románu – http://cdr.cz/a/28232