Musím říct, že některé dny vedle vás proletí takovým způsobem, že teprve o půlnoci si uvědomujete, že poslední vaše jídlo byl oběd v kantýně. Ale pěkně po pořadě. Středa začala brzo ráno, kdy jsme si dali ranní kafe s Mírou v Hybernii. Měli jsme mít k dispozici štáb na hodinu a měli jsme točit preview jednoho nového projektu. Nakonec jsme měli asi 15 minut, ale šlo to. Pak jsme dokončili snídani v Hybernii, kde jsem pod stolem našel zapomenutou láhev francouzkého sektu. Shodou okolností byl od firmy Top-pojištění.cz, se kterou jsem se seznámil díky AdaMMovi. Krásný bonus po ránu. Poté jsme jeli dotočit jinou věc a i se střihem to vypadalo, že do tří bude vše hotové.

Jenže ne vždy je vše tak, jak to vypadá. Zatímco nám vybouchla jedna kamera, druhá přestala točit dodavatelům a nakonec se druhá část točila na obyčejnou kameru, kterou používáte na dovolené. Střih nakonec nešel udělat jak se plánovalo, místo střihače to lepili copywriteři a pak se ukázalo, že na Macbooku to v realném čase neslepíme (určitě ne v HD) i s grafikou a titulkami. Mno po jednodenním boji se to zvládlo hlavně díky (snad budoucí) kolegyni. Domů jsem odjížděl kolem půlnoci taxíkem s vědomím, že dnes by měl být den D, kdy se rozhodne o budoucnosti projektu.

Lístek na dnešní dopolední promítání Avataru v IMAXu jsem nakonec prodal. Ne, že bych to nechtěl vidět, ale protože je Marosh nemocný, odložím to s vědomím, že na týden dopředu je IMAX vyprodaný. Marosh zatím moc nezlobí, leží a snaží se dát se do kupy než bude sobotní oslava mých narozenin. Jsem mu opravdu moc vděčný za to, že ji uspořádal. V sobotu mi sice bude třicet, ale poslední týdny se cítím líp než kdykoliv předtím.

P.s.: V Thajsku se poprvé nakazilo prase chřipkou od člověka. Očekává se, že unie prasat bude požadovat vybití všech lidských obyvatel v okruhu pěti kilometrů od vepřína.