Takže Silvestr na chatě u Sychrova? Luxusní! Velmi příjemné, pohodové místo s kamarády, jejich maminkou, mým partnerem a psem. Myslím že bych v této sestavě klidně zvládnul týden. Vuzkoušeli jsme saunu, moc se přežrali a uteklo to jako voda. Dali jsme si Člověče nezlob se, karty, vínko a byla pohoda a klídek. Spát jsme šli něco po jedné, ráno vstali docela svěží, vzali jsme to domů přes Maroshovy rodiče a zbytek večera jsme strávili u počítačů a televize.

Nebudu tu už dnes rekapitulovat loňský rok, protože jsem tak již minule učinil. Samozřejmě jsem rád, že jsem objevil spoustu věcí, například to, že i já dokážu uvařit fakt dobrá jídla, že mým nejoblíbenějším kořením se stal tymián, že zpracování listového těsta je vlastně hračka nebo že po deseti letech práce u plynárenského kolosu jsem dnes daleko šťastnější i když jsem na pracovním úřadě, protože je někdy psycho pracovat s lidmi, kteří by si zasloužili spíš nakopat do prdele (a když vám šéfuje člověk, jehož názory jsou konzistentní jako bubliny na vroucí polévce, je to někdy opravdu k pláči).

Co týká roku 2010, tak bych si přál hlavně to, aby nám v rodinách vydrželo zdravíčko a abychom s Maroshem mohli zase brzo začít pracovat. Trávíme spolu už tři měsíce den co den a je to občas trochu znát. Přesto jsem moc rád, že jsem se posunul z Brna do Prahy. A že žiju s někým, na koho se mohu spolehnout. Marosh je opravdu skvělý partner, jakého bych přál každému. Tím teda fakt nemám na mysli, že by snad byl bez chyb, to určitě ne. Ale ideální partner by stejně každého z vás dohnal k šílenství během pár týdnů. Jenže kdo z vás dokáže říct, co vlastně chce? Marosh je svůj a cítím se s ním v bezpečí, což je daleko víc, než mi kdo kdy před ním poskytnul. Mno, dost té ódy na manžela. Jinak mi, až si to přečte, zpychne. Samozřejmě, že s věkem si člověk začne přece jen všímat víc i sebe. Loni jsem například konečně zaregistroval, že jsem občas zbytečně nervní a že tím umím pěkně prudit okolí. Snažím se s tím nějak pracovat, ale ne vždy je to snadné. Snad se to o něco málo zmírnilo, meze kam to posouvat jsou stále hóódně široké. Snad se alespoň naučím častěji říkat: "Promiň", ale lepší než žehlení následků pomocí omluvné reakce je odbourat akce, za nimiž má "Promiň" následovat, to vím. Když tak nad tím přemýšlím, do roku 2010 bych nám všem popřál mimo štěstí a zdraví hlavně čisto před vlastním prahem. Někdy jsme doslova posedlí lehkou špínou a pár smítky prachu u jiných, zatímco metr hnijící vrstva kompostu před vlastními dveřmi nám uniká…

Věnec: Vojtíšek, foto: Kombajn :)