Na druhou hodinu jsme měli lektorku s typicky irským jménem – Sinead a byla stejně výborná jako Lindsay. Po ranní angličtině jsme se stavili na kávu do Erry a potom následoval nákup potravin a domů. K obědu byla fazolová polévka a drůbeží játra. Rýži jsem obstaral já. Sotva jsem umyl nádobí a prošel maily, už jsem mířil na pohovor do firmy. A protože to byl opravdu příjemný pohovor, lidé i práce tam vypadali zajímavě a platové podmínky jsou lepší než jsem měl v životopise, tak se jim dnes ozvu s tím, že práci beru. Nemá smysl být pořád doma a čekat, zda se zadaří rozjet jiný projekt. Pravda je, že práce v médiích mě láká hodně, jenže média jsou věc nejistá. Už v polovině prosince mělo být jasno ohledně projektu a minimálně do poloviny ledna jasno nebude (kvůli dovolené šéfa). Čert vem lepší plat o pár tisíc, výzva je i toto zaměstnání. Na životopise u mě zaujal paní personalistku fakt, že jsem pracoval v předchozí firmě 10 let. Vypadá to, že ještě stále existují lidé, kteří to dovedou ocenit, byť mi Marian říkal, že v dnešní době se to posuzuje jinak a spousta personalistů doporučuje změnu zaměstnání po dvou-čtyřech letech. Neříkám, že chci být někde do skonání věků (nebo mého), to určitě ne, ale přece jen mi po přestěhování do Prahy a tří měsíčních prázdninách chybí pravidelnější režim. Chybí mi trochu třídit věci, hrabat se ve svých tabulkách a mimo to potřebujeme do rodinného rozpočtu pár korun přisypat. Nepatřím k lidem, kteří skočí po první nabídce, ale moc argumentů pro to tuhle práci nevzít nemám. Snad jen dresscode mě trochu děsí, ale dva tři nákupy to spraví. Potřebuju jen další kalhoty, pět šest košilí a boty.

Cestou domů jsem se zastavil na poště, kde mě mimo lístku na Avatara čekala v obálce i první mBank karta. Brzo asi dostanu i druhou, tentokrát na pražskou adresu. Nu což, stalo se. Hlavně že jsme všichni zdraví, šťastní a veselí. Každopádně jsem rád, že mi František všechno poslal a to dokonce doporučeně, hodnej kluk! Potom jsem s AdaMMem naplánoval naši trasu po hospůdkách, které se mají objevit nebo se objeví v jednom netovém průvodci Prahou a ke kterému pořídím pár fotek. Chvíli jsem střílel do lidí na internetu (celkové skóre od registrace je už přes 7000 zabitých) a to je ze čtvrtečního dne asi tak vše.