čím víc vidím do politiky, tím méně jí rozumím a tím méně mě zajímá…

Takže kdo mě nemá na Facebooku, případně kdo FB nemá, tak pár novinek. V sobotu jsme zašli k Maroshovým rodičům. Viděli jsme i zbytek rodiny včetně synovečka, který se naučil říkat jméno tety – Dáda. V neděli jsme byli na výletě v Prachovských skalách. Dost turistů, nádherný skaliska, pár horolezců a pár fotek. Spolu jsme vzali Pepíka a Robina. Byl to příjemný slunečný den a na cestě k domovu jsme ještě navštívili Trosky. Přestože bylo díky sluníčku teplo a dostatek světla, v dubnu zavírají Trosky v 16.00, což jsme moc nepobrali a rozhodně jsme nebyli jediní návštěvníci, kteří koukali na ceduli na vratech jako telata na nová vrata. Fotky z Prachovských skal naleznete v galerii zde – Prachovské skály.

V pondělí nás pro změnu čekala večeře s Jimem, Káťou i Andym. Nakonec jsme na Andělu zapadli do řecké restaurace přímo v nákupním centru a musím říct, že jsem si musaku fakt vychutnal. Stejné jídlo zvolili i Marosh a Káťa. V úterý jsem po práci zaupdotavl svůj rozvrh a tak už vím, že ve středu večer půjdeme někam na kafe s Tomášem Blahutou (byl s námi na dovolené) a ve čtvrtek se můžeme těšit na nakládaný hermelín u Toma. Ti kluci vaří daleko častěji než my (hermelíny prý byly uloženy již před týdnem)! Ale i u nás svítá na lepší časy, neboť jsme se stali hrdými majiteli sady DVD "Zapomenuté poklady české kuchyně". V této třídílné videokuchařce z kulinářského intitutu najdete nejen svíčkovou, ale i polévky nebo třeba bublaninu. Dost se těším, až si něco z toho zkusím.

Co se týká videoklipu, tak jsem se trochu zasekl, navíc mi vyhlédnutou louky dneska posekali sekačkou, takže možná některé plánované záběry vypustím, stále ale platí to, že bych to v pátek chtěl mít v kupě. Naučil jsem se už minulý týden konečně mazat body na osách, což mi trochu ulehčilo práci při trackování obrázků. Musím znovu překódovat některé přechody, neb průhlednost z původního obrázku občas zlobí. Ale jinak jsem v zásadě spokojen. Snad jsem se jen trochu začervenal, když mi na FB prozradila Štěpánka, že si našla moji knihu a baví se. Zajímavé, že i po zhruba dvanácti letech to na internetu koluje. Když jsem si dal vygooglit "Na radaru Země", vyhodilo to pár stránek a dokonce jsem našel hodnocení. Vzorek 9ti lidí ohodnotil knihu 3.3/5, což při pětihvězdičkovém hodnocení není zas tak zlé. Možná bych měl zase něco začít psát. Ale je můj aktuální život vhodným námětem pro knihu? Než psát průměrné shity, není si lepší přečíst Ludluma? :)