máte někdy plíživé nutkání někomu ublížit, rozseknout mu břicho a tancovat na jeho vnitřnostech za zvuků tam-tamů, Paul van Dykea nebo Karla Gotta? Já to znám…

Včera jsem opět kouřil a hodně… teď po ránu mám v krabičce poslední cigaretu. Budu se snažit ji vykouřit a další krabku si nekoupit.

(věk: 23,9)… Tak v prvé řadě mě včera opravdu nechutným způsobem chytila záda. Vlastně jsem cítil podivný pocit už když jsem si dělal ranní lupnutí kloubů na ruce. Pak se přidal krk a záda. Vcelku vhodně to zapadlo do toho desaturovaně šedého podzimu. A do mé husté a temně bublající nálady.

V práci jsem měl upgradovat síťovou verzi výuky angličtiny. Práce na pět minut. POKUD NEMÁTE PROBLÉM NAJÍT STAROU VERZI. Po 15ti minutách hledání a dvojnásobném scanu síťového disku jsem zašel do Novell Administrátora a našel balíček se jménem Slovník. BINGO. Dvakrát jsem zadal klíč a nefungoval. Pak jsem si všimnul prohozených čísel. Bingo. Vzápětí mi volala sekretářka. Prý jí nejde odeslat mailem soubor. Nejhorší na mojí práci je přesvědčit lidi, že jim rád problém odstraním i po telefonu, když mi ho PŘESNĚ popíšou. Po menším výslechu jsem se dostal k hlavní příčině problému. Sekretářka prý dostala za úkol od ředitele podniku, aby odeslala všem licencovaný program z menu (i když pominu, že příloha o velikosti Infomapy by v mailu zabrala asi 450 MB, šlo zjevně o nesmysl). Samozřejmě, že měla odeslat jen obrázek. Takže přes schránku do Wordu. Navigaci zvládla. Po pěti minutách mi volala znova. Udělala všechno jak jsem řekl, ale ten obrázek tam nemá. Je to hodná a milá paní, tak jsem tam došel, posunul ji lištu dolu, aby se odkryl obrázek a zase odešel…

A co mě mrzí nejvíc? Že jiné, této paní velmi podobné, ženy si u nás diktují jaké budou mít počítače, každé dva roky mají nové i když používají jen Excel a Word. Ja dělám doteď na PIII, 700 MHz a donedávna jsem v PC měl svých 128 MB RAM z domu, abych mohl na 256 MB pracovat. Pravda, na MSIE mi to stačí a nic víc stejně nepoužívám, protože by to nejelo. Ale stejně je to někdy k vzteku.

Včera jsem byl na návštěvě v jednom kavárenském podniku, pak jsem si vyšel s alternativníma známýma na pivo. Toho večera jsem slyšel hlašku, která u mě zabodovala: „Můj nejnormálnější vztah byl s maniodepresivním anorektikem…“. Barman byl i přes jemnou bradku to nejsladší co jsem tento týden viděl, nicméně vzhledem k tomu, že objímal jednu z návštěvnic se dá usuzovat, že byl heterosexuálního zaměření…

TOHLE mě rozesmálo i po ránu…