jak si nepodřezat žíly, vana s teplou vodou, zívám a to vše je včerejšek.

Dnes ráno zívám, chce se mi spát…

Boj s NEkouřením, kolo 357mé… Možná se mi to konečně povede. Otec mi v neděli dal na cestu cigarety, které si plní on sám tabákem. Krabičku jsem dokouřil dnes ráno. Od té doby co jsem je kouřil, se mi zvedá žaludek při pomyšlení na cigaretu (byť stále mám chuť si zapálit). Taktéž se mi změnila pravidelnost stolice. Na ranní, dopolední, odpolední a večerní… (přičinou ale může být též sobotní menu od maminky – fazolová polévka, kachna se zelím)

Začnu tím, že včera to byla v práci celkem hoňka. Ale což, nemůžu se pořád jen flákat. Cestou domů jsem usnul v tramvaji. Vzbudil jsem se až za Mendlovým náměstím a to už tramvaj pročesávali dva revizoři. Ten prvni se zastavil 2 místa ode mně, ten druhý jen prolétl okolo. Taktika ledového klidu, mrtvého brouka a silných nervů – nevystoupit ani když k tomu máte 2x šanci, se ujala. Dojel jsem domů (bez pokuty a a se svými posledními 350ti Kč v kapse).

Sotva jsem dojel domu a zapojil hardisk, zhroutil se mi opět celý systém. Tentokrát brutálnějším způsobem. Odešly registry, ovladače zvuku i videa. Scandisk a scanreg vyřešili problém jen částečně. Byla nutná reinstalace. Nechal jsem instalaci svému osudu a naložil se na hodinu do vany s teplou vodou. Bylo to velmi, velmi, velmi příjemné. Přišel jsem doufám jen o pár dat, ale přesto jsem zrychlil tempo zálohy dat z disku. Filmy a hudba by mě tolik nemrzela, ale ztráta fotek by byla na podříznutí zápěstí. Možná je to nějaká úchylka či fóbie, ale miluju svoje data. A taky se o ně dost bojím. Dá se to léčit?