aneb též trapas…

Právě jsem volal jednomu uživateli. Nemůžu najít první ze dvou instalačních CD. Ten člověk divně mumlal. Po dvou minutách hovoru mi řekl, jestli si může odplivnout, že si právě čistí zuby :) Byl doma a firemní telefon se mu přesměroval na mobil…

Ono je vůbec na člověku krásné to, že se mění. Jako dítě jsem například nevydržel u TV, když ve filmu vše jasně směřovalo k nějakému trapasu. Trpěl jsem za herce, zacpával si uši i oči (ty jsem zakrýval). Sám jsem měl velmi velkou fóbii z trapasů. Když jsem si na nějaký vzpoměl, polilo mě horko a styděl jsem se strašně moc. Jenže pak přišel přelomový trapas. Dostal jsem modrou knížku, ožral se… Pak jsem v autobuse začal zvracet, když jsem se vyzvracel, tak jsem se vymočil a autobus mi UJEL :). Byl jsem totálně bez peněz 25 km od baráku. No prostě byl to velkej trapas… A od té doby se vždy takovým věcem směju a beru je s nadhledem.

DOPLNĚNO: Z toho autobusu jsem samozřejmě během zvracení vystoupil a močil až venku…