Dvojí tvář jízdy Brno-Praha se Student Agency, firemní večírek a stav vrcholné blaženosti nebo spíš zamilovanosti.

Je to tak asi 20 minut co jsem nasedl do autobusu směr Praha. Po reklamní kampani, která masírovala okolí Brna snad všude, jsem se rozhodl, že odzkouším služeb Student Agency. V autobuse jsou poměrně pohodlné sedačky i v ekonomické třídě. Prvním překvapením byl fakt, že obraz z DVD na dvou klasických monitorech byl horší jak na výklopných LCD panelech. Z hudební nabídky mi byli nejbližší Rolling Stones, protože ani Honza Nedvěd ani Mozart nejsou mými žhavými favority (byť jsem schopný připustit, že Mozarta mám více naposlouchaného). Nakonec tak zvítězil playlist v mém  notebooku. Chinaski, Marylin Manson a Garbage mám odzkoušené, takže jsem zapůjčené sluchátka připojil právě tam. Volba titulu promítaného filmu mě však příjemně překvapila. Nejednalo se o milionkrát provařené názvy jako S tebou mě baví svět, nebo Vesničko má středisková, ale o nejlepší čarodějnickou komedii Čarodějky z Eastwicku, s ĎÁBELSKÝM Jackem Nicholsenem v hlavní roli. Stewardka byla milá, usměvavá, kafe v ceně a chlazené nápoje měli snad cenu dotovanou (0,5 l mattoni za 10 Kč).

Firemní večírek dopadl nečekaně výborně. Mimo skvělého guláše, švédského stolu a pití grátis to bylo především několik hodin hraní bowlingu taktéž grátis. Pravda, se svými mizernými výsledky jsem skončil někde na chvostu tabulky, ale není důležité vyhrát, ale zůčastnit se (byť i výhra má svá nesporná kouzla). S foťákem se kterým jsem se táhnul přes 200 km jsem neudělal ani jednu fotku, začíná mi opuchávat palec na pravé ruce a pobolívat mě pravá půlka pozadí (z toho bowlingu samozřejmě).

Unesen luxusním busem jsem byl i při cestě zpět, byť se vyskytlo hned několik problémů, které by slabším povahám cuchaly nervy sami o sobě. Za prvé CD a rádia nefungovaly, nejel ani zvukový kanál pro DVD, takže se Návrat Somersbyho pouštěl přímo do reproduktorů v autobuse. Přesto jsem si vyžádal sluchátka, která mi ochotná stewardka půjčila a vrazil jsem si je opět do notebooku (uznávám, 4 kg jsou na mp3 player vcelku dost). Slabina LCD displeje se projevovala v plné míře před západem slunce (velmi slabý kontrast, zhoršená čitelnost). Slabina nejbližšího displeje se projevila několikrát vypadnutím signálu (ostatní fungovaly) a nahozením firemního loga. Ani jeho samovolné restarty (zaklopení a sklopení) neodpovídaly normálnímu chování. Taktéž káva a teplé nápoje nebyly k dispozici. Za to jsem dostal zdarma Mattonku. Pak se podařilo automat opravit, takže jsem se doplnil kávou a byl nucen použít WC. Zde jsem měl velký problém. Po předchozím návštěvníkovi zbyl v míse poněkud nechutný papírový obsah a voda ke spláchnutí nebyla. V umyvadle mimochodem voda taky netekla, za to v něm byla zaschlá tekutina, která mi ze všeho nejvíc připomínala kávu. Což bylo dost pravděpodobné, neb automat se nacházel přímo nad WC. Druhá testovací jízda Student Agency mohla připomínat horor, přesto mi ve všem přišli vstříct a to za cenu jízdenky v obyčejném autobuse.

Do Brna jsem dojel kolem 18.05, cestou domů jsem potkal Sumila (toho spolužáka), jak právě mířil do posilovny. Jeho nabídku ať jdu s ním jsem musel odmítnout, byť by to možná nebylo špatné na pohled ;) (to máš za tu nudu na blogu). Zastavil jsem se v mojí už ne tak oblíbené kavárně (poslední dobou tam atmosféra houstne velmi rychle a neuvěřitelným způsobem). Dneska si tam ještě vyzvednu modem, abych mohl bratrovi zprovoznit o víkendu internet. Pak jsem se stavil doma, lehce se opláchnul a zamířil do Marcusu za Ďáblíkem (což je od této chvíle krycí jméno barmana). Dvě hodiny utekly velmi rychle, já se topil v jeho očích a on v mojich. Byl jsem domluvěný, že vyzvednu kamaráda z práce a půjdeme domů, takže jsem trochu Ďáblíkovi zkřížil plány a odřekl kvantum fantastického sexu. Tedy odsunul na jiný čas a den. Poslední pusa v tramvaji na hlavním nádraží a šup za kamarádem. V jiném podniku jsem se s ním stavil na cigaretu a o 3 (!!!) hodiny později jsme odjížděli domů taxíkem. Celková bilance za DEN 1 becher, 6 vodek. Spal jsem asi 3 hodiny a dnes v noci mě čeká Apokalypsa. Po ránu by se moje vizáž dala přirovnat k chodící mrtvole, až na detail, že ta by měla o něco zdravější barvu…