proč jsem zaspal, proč jsem si dnes nezapálil a proč musím být tak hnusný na uživatele?

Včerejší večer jsem trávil v práci. Zapoměl jsem si v ní ale svůj harddisk a tak jsem dnes dorazil do práce o 30 minut později (používám svůj počítač jako budík). Navíc s obvázaným krkem, protože moje včerejší noční jízda se staženými okénky si vybrala daň v podobě bolestí v krku. Chvíli jsem zvažoval, zda si vůbec koupím svačinu, nakonec jsem dospěl k rozhodnutí, že ano. Zatím můžu polykat. Jen cigarety jsem vyškrtnul. Celá tahle story s krkem mi byla podnětem pro dnešní téma blogu – fascinace nemocemi ve stáří.

Jistě víte sami, jak si dva dědoušci nebo dvě babky mohou zapáleně povídat o neduzích svých těl. Doslova se předhánějí v líčení svých tělesných problémů a horor od Hitchcocka je v porovnání s jejich barvitým líčením jen nudná podívaná. Všechny ty bolesti, vředy, počítání  kdo jak dlouho byl v nemocnici a co všechno do něj nasypali za chemii (pravidelný konzument pervitinu bledne závistí) mají jediný význam. Probudit soucit ostatních nad svou osobou. A protože je ke stáru mozek otupělý a jen tak ho něco nevzruší, musí starouškové nasazovat takový těžký kalibr. Tak to bylo jen na vysvětlenou, proč jsem tu psal o tom že mě bolí v krku a proč jsem vás nezatěžoval tím, že muj čípek má velikost golfového míčku a když se dotkne zadní části jazyka mám chuť zvracet.

Když jsem nemocný, nemám moc dobrou náladu. Lidé z firmy to však buď nevědí nebo nechápou. Jinak by nechodili už desátý den s tím, že se jim zablokoval účet do sítě. Máme systém, který si hlídá, aby si uživatel měnil heslo jednou za 3 nebo 6 měsíců. Celkem 6x (!!!) jsou uživatelé při přihlašování požádáni, aby si změnili heslo. Místo toho, když se jim posedmé nepovede nalogovat chodí za mnou a říkají, že nevěděli, že si ho musí změnit tak rychle. Inu debilita je mezi uživateli rozšířená, daleko horší je ale ignorace. Třeba když se rok dohaduju s uživatelem že jeho 3GB dat mi na serveru zabírají 15 GB  (z celkových asi 50 GB pro 50 uživatelů). Pak mu objednám velký hardisk… Nulová odezva. Samozřejmě že ve chvíli kdy mu zablokuju účet si jde stěžovat za šéfem. Mým i svým. Těm vysvětlím situaci, odkývají mi to a že to mám s ním vyřešit. Dohodneme se nakonec i s tím uživatelem, ale za měsíc kdy potřebuju nutně asi 5 GB na síti, je vše při starém a v cyklu dvou měsíců se vše periodicky opakuje. Nakonec jsem dospěl k názoru, že mu data vypálím na CD (samozřejmě svá soukromá) a daruji. Nebo si koupím pušku.