techno akce, zapomětlivost, víkend a taktéž nový přítel…

Tak. Nový pracovní týden, já se cítím jaksi bezradně a vůbec nevím proč. Ráno se juknu na nové příspěvky, zjistím že mi nefunguje přidání komentáře (přiznávám, většinou mi chybové hlášení nahlásí víc než strohé: „SC2“ a já si zvyknul na to, že časem zjistím v čem je problém. V tomto případě to přenechám na starosti Arturovi :) ), pročtu si blog od Introverta, zjistím že Bennyho potence přes víkend = nula a začnu psát tento příspěvek…

Čím začít? Obvykle se začíná od Adama. Ale toho jsem tento víkend neviděl. Tak to vezmu chronologicky. V pátek jsem měl naspěch. Cestou domů z práce jsem ještě vyzvednul vinyl pro DJe Bosse a jedno CD pro AB. Doma jsem měl značné problémy s faktem, že vinyl je dosti nepoddajný materiál a narvat ho do batohu jen tak prostě nejde. Šlo o to, že v tom batohu pak strávil 6 hodin a během nich se batoh pohyboval po areálu Boby Brno a různě se do něj bouchalo, šťouchalo. Mno improvizovaný obal z kartonu ho snad uchránil. Zdánlivě jednoduchá věc – přibalit do batohu i CD pro Aleše však skončila fiaskem. CD s mixem DJ Nevetyho jsem nechal doma na posteli. Nakonec jsem se domluvili, že to pošlu přes FTP, je to jen 79 MB. Jako kurýr tedy nic moc. Noc předtím jsem spal jen 3 hodiny, takže jsem plánoval to, že se z párty zdýchnu po setech hlavních hvězd, odhadoval jsem to tak na třetí ráno. Pak jsem si vzpoměl, že se má v 6 křtít deska. Takže nic a být na nohách do rána. Celkem vážně jsem už začal přemýšlet o tabletce extáze. Dokrmoval jsem se jen energy drinkama a chodil jsem za jediným konkrétním barmanem. Přišel mi podivně milý už při nákupu prvního energy drinku. Byl rozpustile sladký s výbornou pamětí, protože když jsem došel potřetí, automaticky mi donesl můj oblíbený nápoj. Víc mrtvý než živý jsem se zřítil do postele po sedmé. Pár minut potom, co jsem přetáhnul do PC fotky.

Sobota. Stále ta tatáž sobota jako když jsem padal do postele. Po domluvě s Ďáblíkem, jsem návštěvu bratra majícího narozeniny odložil na neděli, takže jsem sobotní večer trávil v gaybaru za přítomnosti mého barmana, jeho šéfa a neuvěřitelně sličného blonďatého stylisty. Všude okolo měli sraz lidi z Xka. Stylistovi řeči o kravatách za 700 euro a obleku Armani za 3000 euro, se mi zpočátku protivili, takže jsem občas stočil hovor jinam a překvapivě zjistil, že to není bezduchá snobská blondýna, že první dojem je prostě neuvěřitelně klamný. Nakonec jsme se všichni 4 vypravili do Kingsu, ale bylo tam tolik lidí, že šatna byla mimo provoz. Ďáblík dal věci pod bar a za necelou hodinu jsme už mrzli venku a čekali jsme na 92ku. Ta nás zavezla ke mě. Lehce jsem si uvědomoval, že mám doma neuvěřitelný bordel, ale bylo mi to celkem jedno. Fakt, že jsme s Ďáblíkem skončili v posteli jsem přijimal s uspokojením. Dokonce mi ho nedokázal zničit jiný barman, který Ďáblíkovi naznačoval, že jsem divnej nebo něco na ten způsob. Dokonce zdůraznil, že jsme spolu chodili na střední. To je sice fakt, ale zjistili jsme to až několik let zpětně. Inu buzna buzně vlkem a já mám o dalšího kamaráda míň.

Nedělní probuzení vedle mého nového kluka bylo příjemné. Spal jsem do jedenácti a bylo mi vcelku jasné, že pokud Ďáblíka nevyhodím rovnou na ulici, tak oběd nestihnu. Napsal jsem našim SMS, že dojedu později odpoledne a vychutnával si nedělní poledne zcela jiným způsobem. Kolem druhé jsem se Ďáblíkem rozloučil a jel jsem k našim. Cestou jsem přibral v Aidě zákusky a modem, který měl zapůjčený jeden známý a hurá za bráchem. Pes za ten měsíc co jsem nebyl doma, zase povyrostl. Já do sebe nacpal dva chlebíčky, pudink a jeden zákusek. Sice se do mě pokoušela celá rodina nacpat ještě něco (od krůtích řízků, přes tiramisu po další chlebíčky), ale měl jsem tak stažený žaludek, že další jídlo nepřicházelo v úvahu. Zpětně jsem si uvědomil, že za posledních 48 hodin jsem mimo jedné svačiny, párku v rohlíku a jednoho hemenexu neměl nic k jídlu. Aktuální váha 74,5 kg. Zaparkoval jsem co nejblíž gaybaru a strávil 3 hodiny koukáním na Ďáblíka (v baru, ne z auta) :). Vždycky takhle na začátku se bojím. A utěšuju se, že horší jak s Ex to nebude. Optimismus mi obvykle vydrží týden, než se začnou objevovat různé dohady a pomluvy. Možná to je ten primární důvod, proč jsem většinu času s heteráky. I když si většina z nich stýská na to jak je svět špatný a zlý, plný pomluv a lží, nikdy nezažili pomluvy a lži takového kalibru, jaké panují mezi gayi.