včerejší filmové rozjímání a dnešní běsnění…

Z práce jsem včera vyrazil hned po pracovní době. Abych stíhal vše jak jsem chtěl, byla to nutnost. Cesta byla nezvykle prázdná a autem zabrala sotva 25 minut. Doma jsem si jen nasadil čočky, pokusil se splácnout vlasy do nějakého obecně přijatelného tvaru, jež by se dal pojmenovati účesem a vyrazil jsem na domluvený sraz s AdaMMem na Českou. Pokusy vybrat u dvou automatů ČSOB skončily nezdarem. Koupil jsem si 2x pizzu a odešli jsme směrem ke Špalíčku, kde Febiofest probíhá. AdaMM seznámen s programem vybral norský film Pád nebes. A bylo to výborné. Taková skoro komedie s hořkou smutnou náplní. Ale rozhodně jeden z nejzajímavějších filmů co jsem za poslední rok viděl. Většina postav byla kouzelná, ať už pacienti blázince, hlavní představitel nebo jeho už trošku pomatená matka pečící boty, taxikář s permanentní smůlou nebo impotentní psychiatr a jeho manželka. Výtku mám jen k technickému provedení simultáního překladu. Samotný překlad byl dobrý, což si člověk mohl kontrolovat z anglických titulků, ale ta sluchátka. Šumící bestie, od nichž musíte držet příjimací krabičku nejlépe s nataženou paží, aby nešuměla. Ale pozor, jakmile je položíte na své tělo, přestanou fungovat úplně. Poté jsme zkusili znovu štěstí ve hře o lístky, ale tentokrát se hádal film, který jsem neviděl. Následně jsme skončili v Mýdle, což je taková hospůdka alá Skleněná louka. Navrhnul jsem možnost děrovaného kulečníku. První hru jsem skoro suverénně vyhrál (nebýt faktu, že mimo černé jsem do dalšího otvoru dopravil i bílou). A pak jsem hrál standardně. To znamená standardně blbě. A skoro vždycky za to mohla ta černá koule :). Takže pořadí: Introvert, AdaMM, já. Ďáblíkovi jsem poslal sms, nečekal jsem že by snad odepsal (neboť nemá kredit) a pak jsem šel spát…

Následkem toho jsem dnes došel do práce SKORO včas (+/- 10 minut). Hodinu se čekalo na uklízečky, aby vysály a utřely ty kila prachu co se zde udělali po výměně oken na firmě. Teď čekám na to až si část svého nepořádku odštěhuje šéf, do jehož kanceláře se stěhuju. Kolegyně už chytá nerva. Přestává se kontrolovat a zvyšuje hlas. Já to kontroluju a jsem na ni jen jedovatý. To že si nemá kam dát věci (protože má k dispozici zatím JEN jeden stůl, protože druhý stále blokuju, neb šéf blokuje celý kancelář), je totiž strašné trauma. Už nebudu mít na starosti uživatele. Moje SS kariéra skončila…