je čas si připustit, že realita není knížka pro děti…

Láska je jako droga. Ochutnáš a chceš to pořád. Budeš to zkoušet stále dokola, nabiješ si držku, budeš se cítít úplně na dně jako na absťáku a až se kolem mihne příště, stejně neodoláš a nadopuješ se. Někdy vyžaduje jisté oběti. A ty ač zásadový, se pokusíš sebeobětovat. Nechováš se rozumně. Mozek je mimo hru. Jen se utěšuješ, že na ní nejsi závislý. Zatímco si ji v noci užíváš do sytosti, ujišťuješ sám sebe, že je to všechno v nejlepším pořádku. Že pánem situace jsi i nadále ty. Feťáci nejsou jiní. Je to stejné bez rozdílu. Až na to, že sehnat další dávku fetu je snažší. Někdy si říkám, že bych opravdu rád chtěl umět žít bez lásky. Musí to být krásné a snadné chtít od života jen sex. A upřímně mně mrzí, že to neumím. Vždy, když mám dojem, že jsem se vymanil ze závislosti, potkám někoho, kvůli komu si šlehnu plnou dávku lásky do žíly. Ten pocit je slastný a vždy mi zachutná. Postupně zpravidla hořkne až si najednou uvědomím, že mi v žilách koluje žiravina. Pustit si ale žilou nepomáhá. Snadné a špatné řešení.

Teď jsem nadopovaný. Zamilovaný a šíleně žárlivý, velmi špatná kombinace. Rozhodl jsem se ale, že zkusím být víc tolerantní. On nevěří na absolutní věrnost. Já ano, i když ne vždy jsem se tak v minulosti zachoval. Po šesti týdnech je předčasné se o tom bavit, ale dokážu strávit nevěru, když bude přiznaná. Nestrávím jen lež. Samozřejmě, že z toho všeho nechci dělat žádný zvyk a pokud 3-4x a víc do roka bude někdo z nás nevěrný, je něco špatně. A i když nevím jak to bude v budoucnu probíhat, vím že ho miluju a to je víc než jedna noc sexu. Občas je nutné si přiznat, že ta představa vztahu bez nevěry je krásná, romantická a dost utopistická. Což není povolenka na 3 zajíce ročně, jen mám občas pocit, že potřebuju do svého života víc začlenit realitu…

Nakonec malé vysvětlení – moc jsem dnes nespal, ale hodně jsem přemýšlel. Nevím proč, během dne jsme hodně mluvili a najednou jsem Božskému uvěřil, že večer nebude ve městě zlobit. Přesto, že měl navštívit různé gay podniky, jsem byl klidný. Budu-li upřímný, tohle jsem nevěřil nikdy nikomu. Jsem chorobně žárlivý a začínám se léčit. Dostal jsem skvělého doktora, který se mnou má pochopení. Nespal jsem a přemýšlel jsem o včerejším rozhovoru. Nakonec jsem dospěl k tomu, že před realitou by člověk neměl utíkat, ani se schovávat. Až se to jednou stane, tak se to stane, stejně tomu nezabráním. Může se to stát jemu i mně. Může to bolet, ale pokud to budou jen velmi občasné výstřelky, měli bychom to ustát. Do včera jsem měl jednoduchou rovnici, jak popsat lásku:

Láska = absolutní věrnost

Ale tak to prostě není, láska je o mnoho víc a absolutní věrnost neznamená lásku. Mám pocit, že jsem za včerejší noc zestárnul o 10 let. Nebo zmoudřel?