ten titulek je pozdrav do Prahy…

Poslední dobou se mi ale občas tu a tam někdo podobně nesmyslnou hláškou snaží lichotit. Jsou dvě možnosti. Buď opravdu zraju jak víno, nebo potřebují ti lidé odbornou pomoc optika. Pravda je, že něco málo jsem od Božského zhubnul. Pravda taky je, že když jsem středečnímu „víc než sexu“ napsal o čtvrtku, řekl mi že by mi nemohl nikdy věřit a nechce mně vidět. Takže možnosti jsou dvě…

Jedna je, že se stanu opět hodným hošíkem a až se mi bude ze sebe blbě, budu zase ten hodný nesexující Kombajn hledající něco, co nikdy nepozná – vztah s férovým klukem, jako dřív. Ta druhá možnost je, že si ten promiskuitní týden prodloužím. Popravdě, 3 kluci za týden je docela málo, plánoval jsem 5. A popravdě, nejsem ze sebe vůbec zhnusenej. Protože to, co jsem mohl mít, jsem stejně ve čtvrtek pokazil. A i kdybych chtěl, tak to neslepím. Je mi to na jednu stranu hodně líto. Na druhou je mi jasné, že kdybych se teď ponořil do depresí, tak se utopím. Život není nalinkovaný jak sešit do první třídy. Takže jediné co udělám je, že zavřu oči a nechám se unášet tam, kam mě zanese. Možná to bude někam, kde budu dostávat ty euforické stavy jen z toho, že milovaná osoba je nablízku, možná to bude několik dalších postelí.

P.S. Do Roxy Božský samozřejmě nedorazil. Byť poslal za sebe alespoň SMS, snad jsem nakonec i rád. Bavil jsem se dobře a jeho nespolehlivost není slučitelná s tím, abych ho nazýval kamarádem nebo s nim chodil na kafe. Možná si to jednou uvědomí. Dokud ne, tak se budeme potkávat jen náhodně.