jsem si vzpoměl nějak na tuto písničku od Ecstasy of Saint Theresa, Jiří Korn v gay pornu, focení a Kostějománie.

Včera byl krásný den, sluníčko svítilo a podmínky pro focení byly zkrátka fantastické. Nepamatuji si jiný den, kdy bych za pár hodin nafotil 3 fotky do fotobanky. Mluvím o třech poměrně zdařilých snímcích. A to nemluvím o další fotce kterou jsem tu včera zveřejnil a o několika kouscích, se kterými nevím co s nimi… Dnes se to naštěstí vyrovnalo, protože mě hned ráno chytil revizor (od začátku roku potřetí). Pokud mě do konce dubna chytí ještě jednou, asi opravdu začnu uvažovat o zakoupení průkazky. Jen nevím, nevím… Bude mě pak ještě jízda MHD tolik bavit?

Po focení jsem se uklidil domů, protože už jsem se cítil nadržený jak králík divoký. Pak jsem si pustil porno, které jsem poměrně dlouho neviděl. Rád bych se s vámi o ten zážitek podělil. Soubor se jmenuje Američani v Praze – Johan a Chance. Je to obvyklé porno, děj nic moc (já vlastně dodnes nepochopil, proč se autoři porna snaží do svých filmů vkládat děj), ale na začátku podle exteriérů vidíte, že kluci jsou skutečně v Praze. Do toho hraje písnička Iveta od Jiřího Korna (což je asi nejnechutnější pasáž) a chlapci se pokouší dvě minuty vést dialogy v jiném duchu, než pozdější: „Fuck me“. Pak už je to klasické porno, u kterého není problém se „odreagovat“, když už vám sperma tlačí na mozek…

Pak jsem opět hrál Unreal 2004 Demo a je to výýýýborné, zvlášť ten mód s autama, letadlama a tankama. Nakonec jsem vyrazil do Pomalého baru, kde už seděla obvyklá sestava (ani je dneska nebudu vypisovat, prostě mimo Markétky všichni + oproti zvyklostem Ken-tek navíc…). Utekl jsem relativně brzo, abych stihl rozjezd o 23.00, Marja (vím, že toto oslovení nesnáší a proto jsem jej použil) se mě sice snažila všemi férovými i podpásovými technikami zdržet, ale naštěstí včas ustoupila, abych to stihl. Samozřejmě jsem už nestihl koupit cigarety u okýnka jak jsem to měl v plánu. Chtěl jsem jí to vyčíst SMSkou, ale pak jsem se na to vykašlal a raděj to zkusil stihnout v 5ti minutách co jsem měl na Hl. nádraží před rozjezdem. Jsem boss, zvládl jsem to.

Dnes ráno jsem po čase opět neodolal a začetl se do Kostějova světa. Nabízí kód do stránek, který bude propagovat jeho knihu. Ehm… Když si vzpomenu na svoje první virtuální setkání s Kostějem, bylo to tak, že mi napsal, ať si na něj dám link do odkazů, že si on dá na mě. Učinil jsem tak a on taktéž. Po týdnu jsem se znovu podíval do jeho odkazů a záhadně jsem vypadnul… Od té doby na takové vyčůránky nereaguju, a ani jim neposkytuju své místo pro jejich kód (zajímavým projektům jsem ale nakloněn příznivě, takže pokud víte o něčem co by mě mohlo zajímat, dejte link…).