havajská pizza, fronty, povolí hýkové a zaregistrování nového blogu…

Včerejšek byl zpočátku (tedy až po práci samozřejmě) hektický. Jet tramvají (s lístkem) do města, vybrat si peníze v bankomatu, koupit nějaký krém, lehce se najíst (pizza), pak se stavit v budově MHD, zaplatit pokutu (a mám to s 50-ti % slevou) a stavit se v Coffe House pro CD od DJ Nevetyho. U bankomatu byla samozřejmě fronta jak kdyby se čekalo na lístky na vraždu a v Tescu to bylo jen o něco málo lepší.

Poslední tuňákový kousek mi vyfouknul kluk předemnou, tak jsem si dal hawai (šunka, sýr, ananas). Tvrdost pizzy mě utvrdila v tom, že název není místem vzniku receptu, ale přímo místem vzniku tohoto konkrétního kousku pizzy a pro převoz z Havaje využívají kurýra na kole a pramici. Své panictví v placení pokuty jinde než na místě jsem si odbyl pár minut po zchroupání pizzy. Jedny dveře a vstup po jedné osobě. Takže další fronta, naštěstí poměrně svižně ubíhající. Při návratu z kanceláře jsem viděl 4 čekající náctileté, čekali a tak jsem se jen usmál a řekl: „Další prosím.“ Rozchechtali se a pak jsem už mířil do Coffe House. Tady nebyla žádná fronta, ale ani CD, které tu pro mě mělo být. Zavolal jsem Nevetymu do Prahy a on mě taktně upozornil, že informaci o změně plánu mi poslal SMSkou. Znovu jsem si pročetl SMSky za ten den a měl pravdu. Vypadá to, že některé nedůležité věci jako SMS, informace o místech a časech schůzek, informace finančního charakteru atd. prostě přestávám vnímat a pamatuju si jen ty podstatné věci jako například básničku mého kamaráda Tomáše: „Povolí hýkové puláleli se po hnadném pěle palózní techovky. Proč by nehledajíce v tom žádný kisl měl snad otúk být olilován?  …“

Doma jsem se naložil do vany, oholil se a vyrazil na kafe s jedním velmi zajímavým zjevem z Xka. Kecali jsme tak všemožně o všem a mimo vína to byl ještě džus a taky 4 deci červeného. Překvapilo mě, že poměrně hodně kouřil (to znamená skoro tolik jak já), nepřekvapil mě jeho humor a pohled na svět, protože ho znám velice dobře (ale ještě nikdy jsem nedostal příležitost si sám ze sebou pokecat). Výbornej večer, v autobusu jsem náhodou potkal Introverta, který mě už čekal (jo uznávám, pokud jezdíte 92kou, pak je poměrně slušná šance mě v rozjezdu o jedenácté potkat). Pár vět a byl jsem doma. Na pár minut jsem si neodpustil zajít na chat. Potkal jsem tam 2 (!!! zázrak) kluky kterým nešlo o sex a jak jsem dnes ráno při běžném brouzdáni zjistil, jeden z nich má i svůj blog: Ze života pohodlné komerční krávy, už ten název se mi zalíbil…