proč zabít moji bývalku, proč přejmenovat blog na TRAMPOTY, proč si hlídat své věci…

Celkem dlouhý příspěvek. Píšu ho už podruhé. A jestli si ho zase smáznu, napíšu sem raději, že mám dovolenou… Včerejšek nebyl o nic lepší. Špína z minulosti mého bývalého miláčka překročila meze, které by můj odpadní obvod mohl snést, několikanásobně. Takže slovy Dana Bárty: „… topíš se ve sračkách…“ A dál? Dál to nebylo lepší.

Po práci jsem jel rovnou do Zemanky, kde finišovali s přípravami na oslavu narozenin. Uzavřená společnost, jídla a pití na úrovni, k poslechu hrál výborný pan Kerndl se svou skupinou a spousta jídla na vyfocení. Něco pro mé potřeby, něco jako dokumentace pro Zemanovu kavárnu. V nejlepším jsem společnost zcela nespolečensky opustil, neb jsem měl na programu schůzku se třema známýma. Holky vypadaly fantasticky, kamarád taky.
Asi po dvou hodinách hovoru mi zavolal známý ze Zemanky. Digitál, pro který jsme v pondělí byli v servisu, mu někdo ukradl z kuchyně. Kdo? Několikrát už v Zemance bylo přistiženo pár zlodějů (vždy rómské národnosti), ale je normální aby běžný zloděj nechal bez povšimnutí 3 mobilní telefony na stole a ukradl pouzdro s foťákem na poličce u konzerv? Nikoliv. Když se raut začal chýlit ke konci, zašli jsme na policii (papíry od foťáku jsem měl stále já). Zazvonili jsme, přiběhla k nám jinak vcelku sympatická policistka, která občas prohodila něco ve smyslu: „Tož, to máte ťažké.“ A řekla nám že máme přijít další den. Že je na zápis pozdě. Když nemůžeme přijít, ať zavoláme. Ale ať raděj příjdeme, že je to na minutku. Celkem hnusně jsem jí vpálil do očí, že minutka pro mě při ukradeném mobilu znamenala asi 3 hodiny (stejná stanice – Brno-střed). Pak jsem ji poprosil o telefonní číslo kam volat. Zdá se mi to ale divné, vždy bylo důležité mít zápis. A teď to počká a jde to vyřídit po telefonu? To bude ještě dnes zajímavé… Na náměstí svobody jsme potkali hlídku a přeptali jsme se, kde hledat nonstop zastavárny. Kamarád se zeptal, zda je nějaká šance že se to najde, policista přisvědčil. Opět jsem vpustil do hry moji hubu nevymáchanou a utrousil, že si ho ale musí najít sám. Oba dva z hlídky se usmáli. Byl to ten typ úsměvu, kdy vám dávají za pravdu. Mě to úsměvné nepřišlo…
Prošli jsme kolem zastavárny na Josefské. Zavřeno. Křenová. Jedna z nich nonstop. DOčasná změna pracovní doby – zavíračka v devět. Foťák se ztratil mezi 10-11tou hodinou večerní. Nula nic. Půlnoční rozjezd. A před brankou do baráku jsem si vzpomněl že svoje auto, kterým ráno mám jet do práce, mám stále před Zemanovou kavárnou. Čekání na další rozjezd. A do postele kolem druhé. Dnešek asi bude velmi zajímavý, čeká mě halda telefonátů. Zítra dovolená a večer Hradhouse v Boskovicích.