potvrzená akreditace neznamená vstup, policie nás má ráda,léčba ze vztahu bez antibiotik…

V pátek tu nebyl zápis. Měl jsem dovolenou. Původně jsem měl jít nakupovat s kamarádem paměťové karty a nabíječku na akumulátory. Jenže když mu ukradli ten foťák, tak je nějak přestal potřebovat. Mno. Takže dopoledne jsme se stavili na Policii nahlásit krádež. A koho tam nepotkám! Spolužák ze základky s námi dělal zápis. Konečně mám známého na Policii :). Pak jsme zašli na kafe a začali se připravovat na odjezd do Boskovic. Konala se tam akce Hradhouse. Měl jsem potvrzenou akreditaci, jenže. Před Boskovicemi jsem zjistil že všechny doklady (včetně těch od auta) mám doma na posteli v Brně. Bez občanského průkazu je nepravděpodobný zisk akreditaci i již potvrzené. Takže zpátky do Brna. No cesta tam a zpět mi zabrala hodinu. Dojezd na místo, sehnat místo k parkování…

AKREDITACE. A velká fronta. Jedna jediná paní co je dává. Na akreditaci jsem čekal 55 minut. Výsledkem bylo že jsem ji nedostal. Prostě jsem nebyl na seznamu. V té chvíli jsem už bublal. Holka od kamaráda mi zaplatila vstup (v kapse sem měl jen 6 kil). Report z akce bude na BASSLINE.CZ, až bude, hodím sem link. Sobotu jsme pak strávili polozabití u rodičů kamaráda. Neděli doma. Ráno jsem zkouknul film o jednom malíři z éry Andyho Warhola, jeho „Pleš si myslí že neškodí.“ je dobré heslo. Po nějakém přemlouvání jsem mu rozchodil na TV obraz z PC (ze začátku tam místo červené házel fialovou barvu)…

Večer mi poslal kamarád SMS. Schůzka po půl jedenácté na nádraží. Mezi ním a jeho holkou se schylovalo k rozchodu. Asi se to rozhodlo. Čekal jsem, že bude úplně na cucky.  Naštěstí byl v použitelném stavu, jen dostal dočasnou depresi. Chce to čas, čas, čas… A já bych si to vlastně měl opakovat s ním. Chce to čas, čas, čas… Na vztahy se těžko zapomíná a zlomeniny se léčí líp…