stručný výcuc mého včerejšího dne a pitomá kratičká úvaha o blbosti…

Včerejší den byl svou nudností, všedností a normálností tak průměrný, až z něj člověk dostal krásný pocit. Neudělal jsem si žádné viditelné zranění, nic se mi neztratilo, nikam jsem nepospíchal. Ráno bylo trošku živější, protože jsem zjistil, že tu není kolegyně (ona mi to samozřejmě říkala že tu nebude, já na to jen zapomněl). Fotky z Hradhousu nakonec najdete tam jak jsem sliboval – na BASSLINE.CZ a odpoledne mě čekalo jen flákání se, popíjení ve sportbaru na Maliňáku a pak domů a míchat animace. Jako bonus jsem dostal nějaké porno na CD, takže jsem šel spát spokojený. To je celý můj den v kostce. Slabé. Uznávám.

Když pozoruju lidi okolo, tak většina z nich má právě takové dny po většinu svého života… Já ne. Co jsem udělal špatně? Tedy, vlastně ja si ani nijak zvlášť nestěžuju, z normálního koloběhu života by mi nejspíš do roka cvaklo. Ale dost možná že už mi cvaklo dávno z to neustáleného a nevyváženého denního rytmu života. Jak se vlastně pozná, že člověkovi cvaklo? A co když je správně, když člověku cvakne? Co když to není položené tak, jestli už někomu cvaklo, ale jde o to že většině lidi ještě necvaklo! Nechám toho, nebo mě odhalíte a zavoláte mi doktory…