Mezinárodní den sexu? Fake!

V pátek už k žádným zvěrstvům nedocházelo. Protože jsem večer před odjezdem nepil alkohol, ale jen žlutou kombajnerku, probudil jsem se extra svěží. Pobalil jsem se, rozloučil se s Františkem a vyrazil jsem na nádraží. Vzal jsem to malou oklikou přes místní sexshop. Silikonový gel zde byl zhruba o 25% levnější než v Praze, takže úspora mi vpodstatě zaplatila lístek do Prahy. Cestou jsem dočetl knihu od Jana Folného (nebudu prozrazovat jak to dopadlo) a zjistil jsem, že baterie v mém Asusu EEE už stěží vydrží déle než 2 hodiny. Pravda, byl jsem připojen přes modem v mém telefonu, protože stejně jako při cestě do Brna v autobuse wifi FUNGOVALA (a tentokrát ji nikdo nezapoměl zapojit do modemu s internetem), ale pravidelné výpadky konektivity znemožňovali komunikaci na chatu FB. Samozřejmě, že i přesto, že jsem si tentokrát kontroloval a rozkliknul trasu cesty, stejně autobus jel přes Jihlavu. Proto dávám k dispozici všem lidem dobré vůle návod na to, jak odhalit déle jedoucí spoje do Jihlavy od ex-stevarda Student Agency: "Skrze Jihlavu jedou linky každou lichou celou hodinu z Prahy a po každé liché v půl do Prahy".

Výstup z klimatizovaného busu na rozpálený asfalt na Florenci mě donutil zamyslet se nad tím, zda si nezavolat sanitku, ale rozchodil jsem to. V podchodu jsem potkal slečnu, která mi nabízela výrobky pro charitu a ani mé zvolání, že jsem nezaměstnaný jí nevymazalo vyčítavý pohled z její tváře. V jejích očích jsem byl prostě jen hajzl co nepřispěje. Musím se s tím naučit žít. Doma jsem počkal na Maroshka a po jeho návratu z práce jsme se museli přivítat v našem pelíšku. Večer jsme šli na narozeniny jednoho z našich známých. Oslavovalo se v malé kavárničce v pasáži Světozor a musím říct, že oslavenec vybral zřejmě nejvytopenější místo v celé Praze. Do několika minut jsem měl mokré triko. A nebyl to jen problém obtloustlých prasátek jako jsem já. Stejně tak se potil i Marosh a vlastně všichni. I přesto že jsem drtivou část osazenstva vůbec neznal, jsme se ale všichni skvěle bavili. Zkrátka oslava povedená. Potkal jsem tam i oslavencovu spolubydlící, která (cituji): "Vyrůstala na mých projekcích ve Vranovicích". Zároveň jsem vzal tento večer jako příležitost udělat pár fotek (ostatně co jiného fotit než krásné a mladé kluky s menšinovou orientací?), takže v nejbližších dnech budu muset zase upravovat…

Protože jsme domů dojeli kolem druhé, oslavili jsme Mezinárodní den sexu. Co na tom, že je to jen další výmysl někoho z Facebooku, který našel dostatečný počet blbců, kteří to papouškují? Patřím mezi ně. A ráno? Ráno jsme den sexu oslavili znovu.

Celý článek Sobota, 17. července 2010, 15:47, Komentáře (0)
Publikováno v BLOG

Třikrát a dost

Přemýšlet o životě… Tolik k předsevzetí. Skutečnost dopadla samozřejmě naprosto jinak. Ve středu jsem se NEHORÁZNĚ ožral. Odhad je kolem 8mi piv a jednoho High Society. Před pár lety pohoda, dnes pro netrénovaný žaludek Sodoma Gomora. Chlastali jsme do tří a během naší kalby zašli i do tak obskurních míst jako je klub METRO. Tam už zůstalo jen zdravé jádro Eva, Franta, já a Jiří. Jiří je okatě pohledný kluk s plochým břichem a muším pasem, který je zadaný, ale k flirtování ochotný. Vše samozřejmě probíhalo jen v otázkách a odpovědích. Můj smysl pro věrnost sice alkohol postupně lehce nabourával, ale v tomhle jsem prostě na sebe tvrdý. A tak jsem i po skoro 20ti měsících zůstal Maroshovi vzorně věrný.

Nastavil jsem si budík na 9:00, takže mi neúprosně odpočítával 5 hodin spánku. Můj žaludek ovšem ranní vstávání nevzal moc v pohodě. Když jsem svoje vyschlé hrdlo zvlažil trochou vody, kterou mi donesl večer František, došlo na zvracení první. Zvládl jsem jej vzorně do mísy, přestože jsem byl tak opilý, že jsem při chůzi vrávoral. Po chvíli jsem musel jít zvracet znovu. V té chvíli bylo jasné, že na Pracovní úřad do Rosic asi v 10:40 nedorazím. Po pár minutách ležení jsem si nicméně troufnul na sprchu a vyrazil jsem na tramvaj. Nebudu lhát. Bál jsem se že budu zvracet v tramvaji. Bál jsem se i později při nástupu do autobusu, zvlášť proto, že moje jediné zvracení spjaté se ziskem modré knížky zažil naprosto stejný řidič, který mi právě podával jízdenku. Největší debil za volantem autobusu v okrese proslavený hláškou pronášenou na přecpaný bus: "Postupte si dozadu nebo nikam nejedeme". Podruhé bych mu autobus zazvracet nechtěl. Nakonec jsem to zvládl i když to mohlo být jen přičiněním Boží prozřetelnosti, neboť dálnice Brno-Rosice není zrovna ukázkou umu českých stavitelů. Tento úsek je spíš imitací kolotočářských atrakcí. Každopádně jsem dojel na Úřad Práce s totálně motajícím se žaludkem dvě minuty poté, co pracovnicím na úřadě začala odpolední pauza. Byl jsem tam naštěstí sám a za těch 30 minut jsem nenašel odvahu se posadit, jen jsem chodil jak lev v kleci a modlil se ať to nehodím, protože jsem cítíl, že se TO blíží. Neposadil jsem se ani u slečny v kanceláři. Vysvětlil jsem jí, že je mi zle a že postojím, ona bleskurychle pochopila, že má pracovat rychle a za pár minut jsem odcházel. Právě včas na to, abych si koupil colu v blízkém baru. Prý mi spraví žaludek. Zaplatil jsem ji, s colou v ruce jsem doklopýtal ven a tam jsem potřetí hodil dřív, než jsem se stihnul napít. Po pár minutách dodávání si kuráže jsem se nakonec z té Coly napil. A Marosh měl pravdu. Pomohla mi.

Když pro mě přijel otec, žaludek už vypadal stabilizovaně. Další zastávka byla pro moje životní úspory, které mi rodiče nyní svěřili. Spořili mi na knížku, která se bez pokuty dá vybrat jen jednou za dva roky, ideálně když je úplněk a Neptun je v konjunkci s Uranem, to celé s úrokem pod procento. Paní z ČS jsem přesvedčil, že opravdu žádné další spořící konto nepotřebuju a paní mi vysvětlila, že peníze nelze poslat do jiné banky, ale jen vybrat v hotovosti. Takže do Brna jsem přijížděl vlakem v jakž takž použitelném stavu a s batohem, ve kterém bylo mimo notebooku a foťáku taky 120 tisíc v hotovosti. Rodiče mi samozřejmě moc nedůvěřují. Stále mám v jejich přítomnosti pocit, že je mi 10 let a ztrácím klíče. "Určitě to někde ztratíš!", pronesla máma za souhlasného mručení otce: "Ne že někde usneš nebo to zapomeneš." Nakonec jsem je přesvědčil, že když mám AXA účet, hodím peníze přesně tam hned po příjezdu vlaku. Souhlasili a já jim ve mne vloženou důvěru oplatil tím, že jsem jim slíbil, že jak budou peníze v suchu, tak jim okamžitě pošlu SMS. Problém s nízkonákladovými bankami je ten, že operace s hotovostí jsou tu problém. Tak jsem se na pobočce AXA dozvěděl, že vklad v hotovosti v ceníku není jednoduše proto, že jej banka nedělá. Věděl jsem docela přesně, že nechci využívat vkladu přes Sazka terminál do mBank, protože úroveň znalostí obsluhy těchto strojů se zpravidla minimalizuje na podání Sportky a nabití kreditu mobilu. Nakonec jsem potupně vešel do pobočky ČS a peníze vložil Maroshovi na účet u ČS. Odsud se dostanou do AXA snadno.

Zkoušel jsem i zavolat pár kamarádům, ale na většinu z nich jsem měl jen pracovní číslo. Všichni do jednoho byli nedostupní. Kolem čtvrté jsem dostal odvahu si zapálit cigaretu. Kolem půl páté jsem si dal malé pivo a kolem páté večer jsem se konečně začal zajímat o to, zda není nejvyšší čas na snídani. Tu jsem pořešil kolem šesté. Následovalo setkání s novomanželi Lísalovými, Turbem a potom zpět za Frantem, Evou a Sandrou. Byly to náročné a krásné dny. Dnešní probuzení s OLE mi ale připomělo, že je čas vrátit se za mým přítelem. Už se moc těším Maroshku!

Celý článek Pátek, 16. července 2010, 10:03, Komentáře (2)
Publikováno v BLOG

Ztraceno v překladu

Ono se řekne být doma, ale v těchto vedrech to není nic příjemného. Ráno jsem tak zapnul pračku, kterou připravil miláček, setřel konečně tu podlahu, připravil si věci na cestování, rezervoval si lístek a pečlivě si každý z těchto úkonů odškrtnul z lístečku. Maroshovi jsem se stavil pro propolisovou tikturu na kloktání, Hance vypálil CD s fotkama ze svatby a v Domu Bytové Kultury (pokaždé mě název DBK fascinuje stejně) jsem se i najedl. Novou práci se mám brzy začít učit, protože nastupuju k prvnímu srpnu. Odjížděl jsem z Florence ve tři hodiny odpoledne, protože jsem si neomylně opět zarezervoval lístek na trasu Praha-Brno s mezizastávkou v Jihlavě, který jede o pár minut déle. Nijak výrazně mi to ovšem nevadilo, protože mi zbývalo nejen upravit fotky z Chorvatska, ale taky dočíst knížku Jana Folného. Ne že by mi pasáž o jeho rozchodu s boyfriendem zrovna zvedla náladu. S autorem knihy máme v plánu zajít na pivo. Bude to asi podivný a zároveň dobrý si pokecat s někým, jehož hodně osobní knížku jste přečetli a samozřejmě se na to těším. Taky ale chápu Seamusův strach ze vztahu s bisexuálem. Taky jsem se kdysi zařekl, že s bisexuály chodit nikdy nechci. V poslední době jsem se usadil a zkonzervatěl. A teď když jsem po všech těch přiteplených pokusech o vztah svůj první skutečný vztah našel zjišťuju, že jsem daleko víc introvertní, než jsem si kdy myslel. Žil jsem v jakési rovnováze asi hlavně díky chvílím, kdy jsem promítal a chtě nechtě jsem musel opustit svou temnou noru na Merhautce. Co tím chci říct? To kdybych sakra věděl!!!

Každopádně dva dny bez Maroshe, které mi můj přítel naordinoval asi využiju k přemýšlení. Mám v plánu nejen potkat spoustu kammarádů a užít si trochu nočního života v nějakém klubu (určitě ne gay!), ale i přemýšlet. A právě v tuto chvíli vjíždí nás autobus do Brna. Do města, kde jsem plánoval prožít celý život a umřít. Stačilo pár měsíců a někde již ani "své" město nepoznávám. Nedokážu si představit, že bych se sem měl vrátit. Jenže já si nedokážu představit ani to, že bych měl zůstat v Praze sám bez Maroshe. Možná i proto jsem knížku po rozchodu Honzy a Seamuse zase zavřel. Rozhodně ji na cestě zpět dočtu, ale prostě mě to rozesmutnilo. Jsem přecitlivělá buzna, kterou často rozpláče i stupidní romantický film. Ano, přiznávám, já jsem plakal u Armagedonu i u vypjatých dílů Ordinace v růžové zahradě. Někdy je to otravné i mě samotnému. Možná proto se většinu svého života stylizuju do rádobyintelektuálního tvrďáka. Ale co si budeme nalhávat. Jediným koho se vám podaří přesvědčit o tom, že nejste takoví jací ve skutečnosti jste, jste vy sami. A maskovat svoji nejistotu arogancí se přímo samo nabízí…

Zítra vám napíšu o tom, jak jsem místo přemýšlení kalil. A že jsem kalil opravdu důkladně!

Celý článek Čtvrtek, 15. července 2010, 16:42, Komentáře (1)
Publikováno v BLOG

Chcete získat Apple Ipod touch ZDARMA?

Hledání práce je pozastaveno. Vypadá to, že sice nebudu mít kancelář u Staromáku v reklamní agentuře (před kterou mě postupně varovali dva lidi), ale možná se ze mě stane pisálek. No proč ne, ostatně dnes jsem našel ve svém mailu na MySpace (ještě stále jsem to nezrušil) dotaz, zda bych nemohl pisateli zaslat Na radaru Země 2, že si to četl v diskmagu a chybí mu pár kapitol. Tomu teda říkám pamatovák (původní verze na disku má datum vzniku prosinec 2000).

Apple chystá skvělou akci pro studenty a učitele. Vypadá to, že už od zítřka! Když si koupíte Apple, dostanete k němu Ipod touch 8 GB zdarma. Návod je jednoduchý:

1/ Připoj se k nám na Facebooku na www.facebook.com/chcitakemac a pozvi 10 přátel do svého týmu. Získáš unikátní kód
2/ Kup si MacBook nebo MacBook Pro 13" u našich partnerů
3/ Nahlaš svůj unikátní kód z aplikace a získáš iPod touch 8GB zdarma

Více informací na http://www.chcitakemac.cz/
Nabídka platí pro studenty od 17 let a učitele do 7.9.2010 (nezapomeňte si vzít ISIC nebo ITIC).

A co jinak? Vedro je takové, že člověk šilhá po propiskách, které by si mohl strčit do nosu a pak praštit hlavou do stolu. No jo, vždy jsem byl fandou amatérského provedení lobotomie, příjde mi to takové krásně české – umět improvizovat. Každopádně dnes mám v plánu odjet do Brna. Zítra tam musím řešit stejně pracák, takže bych se tam mohl dnes setkat s pár známýma, zajít na pivko a večer třeba do klubu. Marosh se mě evidentně chce zbavit, už mi navrhoval, ať dojedu zpět až v pátek. Kdybych byl podezíravý, myslel bych si, že potřebuje byt na zálety. Ale v tom horku po posledních dnech, kdy jsme zvýšili sexuální aktivitu na maximum pochybuju o tom, že by potřeboval byt k těmto účelům. Spíš by si rád odpočinul a užil si samoty.

Ale ne každý den je posvícení. Já se třeba taky ještě nedostal k tomu, abych doupravil fotky z Chorvatska. Není kdy. Rána trávím lehkou prací, poté se snažím uklízet, vyřizovat papírování, nakupovat a sotva mi včera zbyl čas, abych zašel za Robinem a Pepíkem. Díky této návštěvě jsem viděl část pilotního dílu Knight Rider – legenda se vrací. Není divu, že seriál byl po jedné sezóně ukončen. V debilitě dialogů totiž předehnal všechny české seriály, včetně legendárních Kameňáků. Na malé cameo Davida Hasselhoffa jsem neměl chuť čekat. V tom seriálu nechybělo nic. Debilní dialogy, lesbická policejní vyšetřovatelka, klukovsky rošťácký playboy, ze kterého se vyklubal nový řidič auta, dcera která nemluví s otcem vědcem, který naštěstí používá i v soukromém životě dvojníka a samozřejmě auto, které rozdává psychologické rady do života. Na pár dní si dám zase od TV pokoj…

Celý článek Středa, 14. července 2010, 8:49, Komentáře (0)
Publikováno v BLOG

„Sorry“ reklama

Celý článek Úterý, 13. července 2010, 16:11, Komentáře (0)
Publikováno v BLOG

Modýlek a jeptišky

Je tu docela horko. Praha už přestala funivě lapat po vzduchu a spíš se přidušeně snaží pomalu oddychovat. Venku je odporně, protože tu není moře, které by ten vzduch mohlo alespoň trochu provonět. Ráno jsem šel raději dvě zastávky pěšky, což mi ušetřilo okružní jízdu po Pankráci v autobusu číslo 193. Na čísle linky ale asi nezáleží, dusno je všude. A já se cítím jako vorvaň. Nejen díky pohodlí, ale pěšky jsem šel dnes i z tohoto důvodu. Proklínám své vyvinuté periferní vidění pokaždé, když nedopatřením projdu jen ve spodním prádle kolem zrcadla. Moje váha se ustálila kolem 77 kg, což je zhruba tak o 7 kg víc, než bych chtěl mít. Pohled na nudapláži na muže mě neuchlácholil. Většina z těch velrybích samečků byla o dvacet let starších. A v okolí naší deky na Lhotě nebylo těžšího mrože než jsem byl já. Od chvíle, co jsem se nastěhoval k Maroshovi jsme žili tak nějak v provizoriu. Nakonec ale bude muset dojít k tomu, abych se sebou začal něco dělat. V úvahu přichází jen dvě možnosti. Buď budu chtít na narozeniny spodní prádlo včetně podprsenky velikosti jedna nebo začnu cvičit alespoň prsa. Budu se muset mrknout ve sklepě, zda jsem si z Brna dopravil činky. A končím s pivem a arašídovou nugetou!

Poté co jsem v práci odevzdal klíče, jsem si sbalil svoje saky paky a jel jsem nakoupit. Nebylo třeba kupovat moc věci, takže s narvaným batohem a jednou igelitkou jsem proběhl Billou docela rychle. Jedna sprcha, chvíli u PC, druhá sprcha a na skok za AdaMMem do Ataxo. Linka 176 taky nepatří mezi ty, které jsou vybaveny klimatizací (FYI). Cestou zpět jsem pak v metru viděl něco, co mi takřka zcela vzalo chuť na večeři. Když už někdo chce mít v podpaží deset čísel chlupů, budiž. Jsem sice pro vyholené podpaží, ale když jej někdo má rád a umí si jej alespoň upravit na lidskou délku, nelze proti tomu nic říct. Je to jeho volba a přejme mu ji. Nicméně brát si k takto dlouhým chlupům tričko BEZ RUKÁVU už je hodně za hranou. Bledě modré ponožky v sandálech už byly jen třešničkou na dortu. Za pána středního věku jsem se před německy mluvícím internátem mladých jeptišek styděl. Snad i ony mu věnovaly v noci tichou modlitbu…

Ve čtvrtek mě čeká další cesta do Rosic na pracovní úřad. Juchú. Pojedu asi už ve středu večer. Dnes prý už nebude takové horko jako včera, ale jen 29°C. Zní to sice divně, ale je to pořád o 6°C míň než včera kolem čtvrté. A určitě to nějak využijte, až do soboty bude jen a jen tepleji. A to je pro gay komunitu myslím docela dobrá zpráva…

Celý článek Úterý, 13. července 2010, 7:30, Komentáře (5)
Publikováno v BLOG

Nečekaně otevřeně?

Protože jsem od 30.6. v řadách nezaměstnaných a dohodu o provedení práce jsem měl psanou právě jen do pátku, čekal mě poslední den strávený střihem videa pro nový video server, který se brzo narodí. Možná. Možná ne. Zda jsem strávil poslední měsíce zbytečnou prací nebo jen skoro zbytečnou mi přijde docela jedno. Potom jsem si zašel do redakce jednoho z českých deníků, s nabídkou typu: "Chcete mě?" A protože nevím, zda mě chtít budou či ne, jsem stále nezaměstnaný a čekám, že mi dnes na stole přistane pracovní smlouva, což bude dilema. Jistota pracovní pozice je lákavá, ale obsah této práce a k tomu mzda nedosahující ani mzdy průměrné (vydělával jsem vlastně někdy tak málo, abych nedosáhnul ani na průměrnou mzdu???) nejsou něco po čem bych hltavě skočil. A tak pondělní den strávím poflakovaním. Rozlepím oči, umotám brko možná, sednu si na kávu, u ní upravím nějaké fotky z Chorvatska a vyzvednu si věci z kanceláře, které již čekají naskládané v igelitce. Tak nějak to bude. A jak to BYLO?

Tak o pátku už asi nějakou představu máte. Den jsem zakončil odtažením pračky a umytím nechutně zaprášené země za ní. Taky jsem umyl toaletu, už to potřebovala. V sobotu ráno jsem skočil koupit snídani a vyrazili jsme za klukama. V plánu bylo koupání a grilování, nicméně již načnutý alternátor naší obstarožní Felicie v zácpách na R10 zkolaboval. Nebyl sice jediným, hned za námi zkolabovalo další auto, nicméně do dvou hodin byla závada provizorně odstraněna týpkem z Prahy na benzínové pumpě Robin Oil. A my jsme konečně dojeli do Lhoty. Koupání v bývalém lomu bylo luxusní a já si u toho četl knížku Jana Folného – Od sebe i k sobě a překvapivě dobře se bavil. Jak to říct narovinu? Nemám moc rád bisexuály. Ostatně většina gayů je nemá moc ráda. Nebo by s nima alespoň nechodila, protože co když se jednou vašemu bi klukovi zasteskne po holčičím klíně a pěkně tvarovaných trojkách? Tenhle bisexuál má u mně vyjimku minimálně v tom, že bych s ním klidně zašel na pivo. Napsal svou knihu/blog tak zábavnou formou, že mě to baví číst. A podotýkám, že mých posledních 8 knížek byly thrillery od pana Ludluma. Ale zpátky k vodě a klukům. Odpoledne dorazil i Tomáš Blahuta a jeho dva kamarádi. Ve stejný den se na Lhotu vydal i ex od Maroshe Tomáš s kamarády (přestože jsme mu nabízeli sami, aby s námi jeli). Telefon si nechal doma, jeho kamarádi v autě a obíhat celé jezero a hledat jej se nám nechtělo, tak snad si to kluci aspoň pěkně užili. Večer pak naši hostitelé připravili grilování a postupně nám předvedli nejen svých pět čivav, jednoho křížence a kočku, ale i svoje rozlehlé panství.

Nebýt únavy, mohl se ten večer vyvinout všelijak a to přesto, že to nebylo v plánu. To mi začalo být ale jasné až teprvé ráno během konverzace. Jak s oblibou říkám, mám sociální empatii žulového kvádru a některé věci mi zkrátka nedochází. Po snídani, kterou připravili kluci (míchaná vajíčka) jsme se vypravili znovu na Lhotu, kde si Marosh potřeboval nutně ještě jednou připálit záda (ačkoliv jsem jej mazal) a já potřeboval spálit lýtka (ačkoliv mi je Marosh mazal). Nic za co bychom mohli dostat Thálii se sice nestalo a žijeme, nicméně ve vodě se začaly věci vyvíjet všelijak a to asi i díky faktu, že jsme si mimo vyhrazenou nudapláž udělali nudapláž vlastní a do vody jsme chodili (až na jednu vyjímku, která nakonec měla k orgasmu ve vodě nejblíž) bez plavek. Asi začínám konečně dospívat. Optimální počet lidí při sexuálních hrátkách mi vždy přišel jako pevně daný – DVA. Asi nastal čas to přehodnotit. Každopádně vedro nevedro, po příjezdu do Prahy (vzduch 35°C, asfalt 48°C) jsme byli s Maroshem nadržení oba. Sice jej bolela hlava, ale jednu rychlovku přežil bez úhony, jen s jemně připitomělým úsměvem. Dali jsme si pivo s jeho rodiči v Coolně, provedli jsme malý nákup a potom si před večeří dali repete.

Celý článek Pondělí, 12. července 2010, 9:00, Komentáře (2)
Publikováno v BLOG

Blowjob grátis

Jak jsem zachytil na AdaMMově twítu, nabídka pro heterosexuální muže neodolatelná:

Celý článek Středa, 7. července 2010, 23:38, Komentáře (2)
Publikováno v BLOG

Trošku delší víkend za hranicemi

Tak to tedy byl víkend! Když jsme v páteční odpoledne seděli u bazénu v Praze u Lenky s jejím přítelem, padl před devátou večer nápad, že bychom mohli odjet na prodloužený víkend do Chorvatska. A tak jsme Standovým autem odjížděli kolem půlnoci z Prahy směr jih. A pak že buzny potřebují spoustu času na sbalení si věcí. Dokonce jsme ani nic nezapoměli. V autě jsme se moc nevyspali, Marosh konkrétně vůbec, ale před polednem jsme dorazili do Poreče, našli si ubytování a po obědě jsme se už váleli u moře. Musím říct, že kvalitní sluníčko i moře mi už trošku chybělo, protože na našem posledním výletě v únoru v Barceloně jsme na koupání neměli odvahu. Tady odvahy nebylo ani třeba, protože teplota vody byla kolem 28°C. První den jsme se váleli na betonové "pláži", ale druhý den jsme našli nádhernou oázu zvanou Plava Laguna (což zní jako z filmu Patý element, že jo?). Písek zde sice nebyl, ale sprcha, dobrý vstup do vody i blízký stín borovic se ukázal jako dostatečně komfortní řešení. Chorvatské pobřeží není tak krásné jako to na Krétě a ukrývá i nepříjemná překvapení. Například druhý den jsem při prvním výlezu z moře zabodl do svého pravého ukazováku (tedy do pro mě nejvytíženějšího prstu) tři ostny mořského ježka. První dva mi Marosh z bříška prstu vydrápal jehlou, nicméně poslední kousek zalezl hodně hluboko a ten jsem vymáčknul až v autě na italské dálnici. Při Všech dalších koupáních jsem se pak nořil do vod s větší obezřetností.

O Chorvatsku jsem před cestou moc nepřemýšlel, protože na to ostatně ani nebylo moc času, ale vždy jsem jej považoval tak trochu za lowcost. Na stranu druhou tahle mikrodovolená svůj účel splnila. Při relativně nízkých nákladech (vše včetně benzínu a ubytování) vyšlo od sobotního poledne do úterního poledne asi na 4500 Kč na osobu, což není závratná částka. Neomezovali jsme se přitom na domácí stravu. Jídlo v restauracích v Chorvatsku je cenově zhruba na úrovni ČR, jen porce mi přišli větší. Pivo je lehce dražší, ale obávám se, že jsem zde za necelé 4 dny totálně zparchantěl a pivo se Spritem si nyní budu míchat i v ČR.

Celkově bych označil Chorvatsko za příjemné překvapení. Samozřejmě platí, že češtinu, polštinu a ruštinu slyšíte na ulicích skoro častěji než místní jazyk, což nemusí každého bavit. Osobně mi skoročeština obsluhy v restauracích nebyla moc příjemná a raději bych s ní mluvil anglicky, ale tam se pro změnu nechytala obsluha, která vládla maximálně němčinou. Výlet přinesl taky jiné poznatky než jen ty zeměpisné. Například o "hudební" skupině Škwor jsem již slyšel, ale není to ani zdaleka taková hrůza jako třeba Kabát. Jistě, jejich texty jsou na stejně nízké intelektuální rovině, o virtuozitě hráčů asi taky nemá smysl mluvit, ale aspoň jsou ty tvrdé macho texty k úsměvu, když nic jiného. A to se v koloně aut posunujících krokem po slovinských dálnicích musí umět ocenit. Nejen slanou vodou živ je člověk na Istrii, takže v pondělí jsme vyrazili do blízkého městečka Rovinj. Mimo malebných romantických uliček ve městě a všudypřítomných místních stánkařů nabízejících jen prvotřídní a nepadělané zboží (Sarkasmus? Bazinga!) nás s Maroshem nejvíc zaujal jeden špinavý blonďák v místní kavárně. Ani na této dovolené ale k žádnému sexuálnímu dobrodružství nedošlo. Muselo nám stačit jen pokoukání na zajíčka. Pak jsme si utřeli sliny a vrátili se zpět do Poreče.

Celý článek Středa, 7. července 2010, 8:40, Komentáře (3)
Publikováno v BLOG

Kde se bere tolik zla?

Kde se proboha bere tolik špatných věcí? Kdo na těch nebohých lidech vlastně vydělává? A kdo to kruci KUPUJE??? Tato paní v posledních měsících prý předstihla v prodejnosti i Evu a Vaška. Příště už musí přijít Satan osobně…

 

 

Celý článek Pátek, 2. července 2010, 15:22, Komentáře (3)
Publikováno v BLOG