Poslední rozhovor Jiřího Pomeje před jeho smrtí

Pondělní ráno nebylo nejpříjemnější, čekalo mě druhé kolo pohovoru a moc úspěšně jsem asi nezapůsobil, protože jsem si zrovna dvakrát svojí angličtinou nebyl jistý. Nezbývá než čekat na výsledky a pomalu se začít ohlížet po brigádě v McDonaldu (sarkasmus). Cestou domů jsem nakoupil na oběd, který vařil Marosh a odpoledne jsem se vydal na angličtinu. Samozřejmě, že tramvaje opět 15 minut stály, tentokrát kvůli hasičkým autům, které sundávali led ze střech. Jak jsem viděl na Bartolomějské, je to asi někdy nutné, protože padající sníh tam velmi solidně pocuchal střechu autíčka, které parkovalo před jedním podobně postiženým domem. Padající led snížil střechu auta a doslova na ní vyčaroval nové tvary. Nejvíc mě dostala fotka na idnes.cz, kde někdo svinovacím pásmem měří, že napadlo 14cm nového sněhu. Chybí jen titulek: "ŠOK: V zimě padá sníh!". Pak jsem koupil nové DVD Bonda (včera vyšel Jeden svět nestačí) a jel jsem zase domů, kde jsem mazlíkovi udělal vaječný chléb. V zásadě to byl docela neplodný den.

Nic zvláštního se nedělo ani v médiích. ODS si uvědomila, že budou volby a slíbila si, že se její různé frakce nebudou před volbami napadat a pro jistotu zrušila mosteckou buňku, která byla v podezření z příjímání černých duší. Zní to skoro jako nějaká kapitola Harryho Pottera, což? Obávám se, že ODS ale ve volbách už nepomůže ani bílá, ani černá magie a určitě jí nepomůže už ani svěcená voda. A to že se Topolánek a Bém nebudou pár týdnů (nebojte, oni se do voleb ještě rozhádají) napadat, to ODS asi neprojde. Topolánek sice zatím nepůsobí tak odpudivě jako Paroubek, ale jeho vyjadřování i kroky v minulosti (například demonstrativní vzdání se poslaneckého mandátu) z něj volební jedničku nedělají. Je skoro škoda, že volební právo nemají jen lidé s IQ vyšším jak 110-120, protože v takovém případě by se z ČSSD i ODS mohly snadno stát partaje, které by měly problém se do sněmovny probít, podobně jako to letos bude mít například KDÚ-ČSL.

Co jinak? Jen zdáli sleduju rozpad jednoho vztahu. Není to veselé, ale prostě to chápu, protože být v kůži toho druhého, asi bych to tak řešil už dřív. Nic není černobílé a život je víc než cokoliv jiného šedý. Tedy pokud nejste Jiří Pomeje a Iveta Bartošová… Ti dle bulváru randí zase spolu a Iveta již údajně nebude zpívat, ale stane se malířkou (OMG!). Každopádně rozhovor s člověkem, který prošustroval desítky milionů je kouzelný. Jak se krásně umí rozohnit na pijavice, které se nalepili na nemocnou Ivetu. Tenhle člověk, který neumí splatit své dluhy by měl stejně jako jemu podobní prostě být zavřený v base. Až si odsedí tenhle hřích, ať klidně v parku šuká veverky nebo krmí spermatem ptáčky, ale jak může mít tu drzost ještě lézt do rozhlasu? Sestřih rozhovoru z Frekvence 1.

P.S. Titulek je samozřejmě jen zbožné přání, Pomeje zatím bohužel stále žije…

Celý článek Úterý, 19. ledna 2010, 14:06, Komentáře (2)
Publikováno v BLOG

Žampionový krém

Takže co jsem dělal v pátek? Vařil, vařil a vařil! Pravda je, že celý týden předtím i ten minulý vařil hlavně Marosh, já maximálně podával snídani nebo večeři studeného rázu. A tak byl pátek určený jako den, kdy se budu moci vytáhnout s něčím já. Což bývá problém, protože nikdy netuším kde začít a co vlastně dělat. A tak to jako vždy začalo menší hádkou a jedlo se později než by mělo. Nakonec to na Facebooku rozsekla Eva Juskovic, která navrhla kotlety v alobalu se slaninou a cibulí. Pravda, špatně jsem pochopil recept a maso jsem obalil z obou stran a tak se zespodu slanina připekla k alobalu tak mocně, že ji nešlo podávat, ale recept to byl jednoduchý a chutnalo nám. Zatímco se dělalo maso, zvládnul jsem uvařit i žampionový krém, který jsem oproti receptu z netu trochu překopal, takže vám ho nyní podávám v mojí úpravě:

Žampionový krém aka Kombajn

Ingredience (berte množství orientačně, nic se nestane, když bude vody o půl litru nebo žampionů o 50gramů více):
200 g žampionů,
50 g másla,
80-100 g hladké mouky,
200 ml šlehačky,
1 l hovězího vývaru,
cibule, sůl, kmín, krutony

Příprava:
Z hovězího masoxu si připravíme vývar, osolíme, na dochucení můžeme přidat před koncem vaření pár kostek tvrdého sýra a odstavíme. Na pánvi zpěníme jemně nasekanou cibuli na másle, přidáme najemno pokrájené žampiony, osmahneme, zaprášíme moukou a orestujeme. Směs vsypeme do vývaru a okmínujeme. Vaříme na mírném ohni asi tak 10 minut, nakonec rozmixujeme ručním šlehačem. Můžeme případně poté ochutit několika zrníčky celého kmínu. Krém nakonec zjemníme smetanou a odstavíme. Zdobíme osmaženými krutony.

Poté Marosh upekl perník a já začal dělat něco, co jsem dlouho neměl – bramboráky. Vařením jsem zkrátka zabil větší část dne. Bramboráky a perník jsme donesli i klukům shora a cestou zpět jsme vyfasovali naopak něco od nich – Margot koláč. Jestli tohle nebyl den obžerství, tak už nevím co. Ale měl jsem radost z toho, že se moje váha dostala na předvánoční hodnoty – 75,8kg a taky z toho žampionového krému, ten byl fakt mňamkózní. Druhý den jsme zašli na skvělý segedínský gulášek k Maroshovým rodičům, večer jsme koukli na film "It’s Complicated" (taková romantika ze života) a v neděli jsem přebalil maso z pátku aby se nezpeklo a udělal ho s bramborama v troubě. Pak jsme si s Maroshovou pomocí projeli můj anglický životopis a moji anglickou mluvu nemluvu. Taky jsem si procvičil nějaké nové informace o možném zaměstnavateli. Kouknuli jsme na nový film bratrů Coenů s názvem A Serious Man a ohodnotil bych to 20%, protože "WTF it is?". Ale abych jen neskučel nad nízkou kvalitou filmů, například film Veronika se rozhodla zemřít (Veronika Decides to Die) nemá daleko k nejvyššímu ohodnocení, pro mě osobně je to za 90%. Skvostná hudba od klasiky přes Radiohead až po Goldfrapp, skvělá kamera, výborný příběh a k tomu dobře zahrané. Večer jsme zakončili Obchodníkem se smrtí, což je asi nejpovedenější film s N. Cagem.

Celý článek Pondělí, 18. ledna 2010, 8:48, Komentáře (5)
Publikováno v BLOG

Gay mýty – část druhá (o sexu)

NÁSLEDUJÍCÍ TEXT JE ZAMĚŘENÝ I NA OBLASTI SEXU A POKUD VÁM NEBYLO MINIMÁLNĚ 18 LET, OPUSŤTE PROSÍM TUTO STRÁNKU!!!
Takže tu dnes máme tu peprnější část toho, co jsem sepsal o gay světě pro heterosexuální zvědavce.

Všichni gayové jsou promiskuitní:
Pokud budu věřit veřejným průzkumům a z nich vyplývajícím datům, že průměrný člověk má za život 10-20 sexuálních partnerů, tak asi budu muset přiznat, že v tomto měřítku gayové opravdu promiskuitní bývají více. Většina mých známých počítá své sexuální partnery na desítky. Někteří z nich i na stovky a někteří ještě stále zvládnou k spočítání postelových známostí a partnerů použít dvě ruce (velká část gayů taky počet partnerů spíš odhaduje, než počítá). Rovnice gay=stovky chlapů v posteli před třicítkou není vždy pravdivá. Někdy je mezi dvěma gayi volný vztah, což znamená, že se ten druhý může vyspat s kým chce, ale měl by se vždy vrátit za partnerem. Neříkám, že to podporuju, jsem vyznavač spíše tradičnějšího modelu (i u gayů), že partner v životě by měl být i partnerem v posteli a že by mi měl "stačit". Nevěra je ale i u gayů docela tradiční jev a tento způsob soužití může vymítit lež mezi partnery.

Všichni gayové praktikují anální sex a mají jasnou roli maminka/tatínek:
Ani náhodou! Poznal jsem gaye, kterým bylo přes třicet a nikdy tento druh sexu ani nezkusili. Někomu zkrátka stačí mazlení a orální sex, je to čistě volba jeho vlastní a volba jeho partnera. Stejně tak neplatí, že každý gay je stoprocentně vyhraněný. Jistě jsou vztahy, kde je jeden striktně aktivní a druhý striktně pasivní (maminka), ale proč si nedopřát obojího? Osobně jsem spíš aktivněji zaměřený, ale přiznávám, že je fajn být občas i "maminkou". Pokud někdo má pocit, že každý gay miluje sadomaso, je to taky spíš mýtus. Jistě je mnoho příznivců těchto praktik i mezi gayi, ale ujišťuji vás, že tohle se v mojí posteli nikdy nedělo (tím neříkám, že to odsuzuju, každému co jeho jest).

Každý gay podnik má místo určené k sexu:
Fakt? Ani náhodou. Taková místa samozřejmě jsou a jistá úzká část gay komunity je ráda vyhledává. Troufnu si ale tvrdit, že ve většině gay podniků takové místo chybí. Dark room bývá většinou situován až v zadní části podniku a mimo svítících televizí s pornem tam bývá docela tma. Osobně jsem takové místo navštívil jen jedinkrát a nikdy jsem tam neměl sex. I když nebudu tvrdit, že to nikdy nevyzkouším, mohlo by to být asi docela oživující i pro partnerský sex. Osobně nejsem zastáncem náhodného sexu a díky AIDS se snad každý alespoň zamyslí nad ochranou při náhodném sexu (mimochodem výraz "náhodný sex" mi vždy přišel zvláštně podivný asi jako kdyby se vám stalo to, že uprostřed banky v hale vykládané mramorem šlápnete do hovna).

Anální sex je pro prasata:
Mno pominu to, že i jistá část hetero komunity provozuje anální sex a rovnou řeknu: "Záleží na tom s kým spíš". Ano, stane se někdy, že po "tom" nejsi zcela čistý. Ostatně každý gay si o tomhle musí informace hledat na netu nebo od přátel. Tohle zkrátka není téma, které tě naučí na základce. Nicméně je to o jediném – hygieně. V případně náhodného sexu by většinu těchto problémů měl vyřešit kondom (HIV je poslední rok opět na vzestupu mezi gay komunitou). Ten ovšem lze používat i v případě partnerského sexu. Jinak samozřejmě rektální otvor lze docela dobře omýt a vypláchnout. Pokud hodláte točit porno, asi se klystýru nevyhnete (už kvůli efektním záběrům, jak z vaší dírky vytéká čistě bílé sperma), nicméně určitě neplatí rovnice každý anální sex = klystýr před.

A to je tak zhruba vše, co mě napadlo ke gay tématice a k tomu, jak je vnímá veřejnost a co je ne vždy zrovna
pravda. Samozřejmě moc rád uvítám jakékoliv komentáře k tématu dole v diskusi. Nebojte se napsat, nebojte se nesouhlasit a nebojte se zeptat na cokoliv, co jsem nezmínil. Když bude dost zajímavých dotazů, určitě se dostane i na pokračování :).

Celý článek Sobota, 16. ledna 2010, 9:18, Komentáře (6)
Publikováno v BLOG

Gay mýty – část první

mýty o homosexuálech, aneb jak je to doopravdy… (Pokračování textu…)

Celý článek Pátek, 15. ledna 2010, 8:09, Komentáře (6)
Publikováno v BLOG

Všechno bude, i 13té důchody…

Na podzim nebude na důchody. Je před volbami a přesto jsem ještě neslyšel politické strany pořádně mluvit o důchodové reformě. To není dobré znamení, zvlášť když posledních 20 let se o ní JEN mluvilo. Více důchodců, větší nezaměstnanost, to je taky větší finanční zatížení státu. Úspory státu? Žádné. Jen loni stát musel vyplatit přes 20 miliard mimo plánovaný rozpočet, aby zalepil díru. Teď když stoupla oproti loňsku nezaměstnanost budou jak vyšší výdaje na sociální zabezpečení, tak nižší příjmy v podobě odvodů na pojištění. A v této době někteří nejen slibují 13té důchody, ale ještě občanům veřejně vyhrožují že v rámci předvolební kampaně budou chodit lidem klepat na dveře. Pokud na ty moje Paroubek zaklepe, tak mu určitě neotevřu (a tím se uchráním od trestního stíhání za vraždu). Nicméně ta představa Jirky ve dveřích je sexy (fotomontáž z jeho rodinné fotografie uveřejněné v Aha!)…

Včera jsem měl solidní depresi. Začalo to, když jsem se vracel přes Budějovickou, kde jsem sám poobědval, zatímco Marosh obědval ve městě. Pak jsem došel domů, zkusil rozchodit Maroshův počítač a když se nedařilo, bylo to ještě horší. Jediná dobrá zpráva toho dne byla, že jsem v druhém kole na pozici, o kterou usiluji. To není zrovna málo, to je pravda. Nicméně když se kouknu do novin, vidím, že budoucnost státu je nejistá. A když se kouknu do kalendáře, začíná se mi dělat nevolno při pomyšlení, že v únoru nebude mít alespoň jeden z nás práci. S počítačem jsem bojoval, ale ani výměna pamětí nepomohla, takže dnes zanesu všechny ty věci zase zpátky do Alzy. Včerejší výměna pamětí v Alze byla mimochodem bezproblémová. Člověk si chvíli počká na reklamacích a pak jde všechno jak má jít. Dostal jsem vyměněné zboží i rozdíl v penězích. Vstřícného přístupu hodlám využít a vrátit dnes všechno – novou desku, grafiku, HDMI kabel i paměti. Maroshovi jsem v zoufalosti rozjel totiž tu starou desku, takže dle prvních testů jsem mu snad výkon navýšil a další upgrade už bude zcela jistě na jiné platformě, než socket 478. Pravda je, že sice v rovnici "cotukurvanejede" stále chybí jedna věc a to konkrétně proč nejel CPU v nové desce, ale tím se už já nehodlám dál zabývat. Nějak se mi navíc během uplynulých dvou dnů povedlo odrovnat Maroshovi zvukovku na desce, takže mu dnes koupím za 350 Kč zvukovku a dál si už doma na ajťáka hrát raději nebudu.

P.S. Dnešní večer strávím v O2 Aréně, neb lístky loni kupované budou silně aktuální – Depeche Mode neomrzí.

Celý článek Čtvrtek, 14. ledna 2010, 8:08, Komentáře (2)
Publikováno v BLOG

Lehce špatný den

Už jsem měl i o něco lepší dny než tohle úterý. Jednak jsme museli vstávat brzo ráno do angličtiny a do oběda jsem byl jak trefený, učil nás trošku plachý učitel, byť jinak byl velmi pohledný. No a pak Marosh utíkal na pohovor a já do Erry na kafe. Cestou domů jsem se stavil u Dannyho pro P4 procesor ze skříně a nový chladič. Doma jsem zkusil vyměnit procesor, ale nefungoval. Zkusil jsem dát do desky původní a zase nic. Pak jsem zjistil, že do patice 478 lze procesor strčit i jinou stranou. Přesně to jsem udělal s Celeronem a amputoval původnímu CPU dvě nožičky (piny). Výsledek mého upgradu tedy byl, že Marosh je zcela bez PC (nepočítaje notebook s prasklým LCD). A tak jsem vymyslel jiné řešení. Je mi jasné, že kupovat dnes desku s něčím tak historickým jako je socket 478 je kravina, ale vyšlo to ze všech řešení nejlevněji. Mohl jsem zachovat zdroj, bohužel paměti jsou vyžadovány DDR2 a taky deska neměla AGP, ale PCI-e, ale celkově to i HDMI kabelem bylo něco pod 3800Kč i s doručením do tří hodin. Jak se ale ukázalo, možná to bylo trošku předčasné, neb se procesor nechytnul ani v nové desce.

Dnes jej zkusím u Dannyho vyreklamovat (naštěstí má ještě jednu P4 socket 478. Marosh se tak doufám svého posilněného počítače dočká dnes odpoledne. Bude mít rychlejší paměť, grafika (s pasivním chladičem) má výstup na HDMI a i když bych samozřejmě raději začal stavět na zelené louce něco vícejádrového, z podpory v nezaměstnanosti to asi nepůjde. Faktem je, že Danny se dal trošku do studia ohledně mých základních desek a CPU a zjistil, že potřebuju jádro Northwood. On totiž není Intel P4 jako Intel P4. Jinými slovy, dost možná původní deska stále funguje. Tuhle zkušenost ze světa AMD procesorů fakt nemám a nikdy jsem se nesetkal s tím, že by mi nejel určitý procesor v desce. Inu stalo se. Hlavně ať mi to s tím počítačem výjde. Taky bych rád, aby mi vyšla nová práce, dnes se mi mají ozvat. Tak ať se vám daří o chlup líp než mě včera!

Celý článek Středa, 13. ledna 2010, 9:01, Komentáře (0)
Publikováno v BLOG

Jak vyřešit sníh na chodníku pomocí PVC?

Neděle byla dnem, kdy se nám podařilo koupit dvoje zimní boty za cenu jednoho páru. Taky to byl den, kdy jsem si nainstaloval zkušební verzi Zoner Photo Studio 12, abych byl zatím docela nemile překvapen nejen rychlostí programu i změnami v oblasti ovládání a zobrazování. Můj zvyk mít na jedné obrazovce správce fotek a na druhé editor je asi moc exotický. Škoda že jsem si to tolik oblíbil, celkově program ušel velký skok, ale u některých věcí mám pocit, že se vyvíjel tak překotně, až tak trochu zdegeneroval. Proces "vyvolávání" je trošku matoucí, což je jednou uložení v JPG, podruhé otevření v editoru a potřetí zařazení do fronty. Ale program má samozřejmě i novinky pozitivní – GPS, provázání s mapy.cz, efekty typu posunu barev nebo přechodového filtru. Skok z verze 8, kterou mám koupenou na 12ku zkrátka není zrovna nejhladší. Nakonec jsem včera zase skončil u staré osvědčené verze 8. Dva monitory jsou dva monitory a budu muset najít něco fakt zásadního, abych přešel na novou verzi.

S Maroshem jsme uzavřeli dohodu a protože jsem neviděl dost filmů z TOP 20 na ČSFD, začali jsme v neděli hned tím prvním – Vykoupení z věznice Shawshank. Ještě mě čeká Schindlerův seznam a on se pak se mnou koukne na film z dvou kategorií, které nesnáší – tedy konkrétně sci-fi a comics. Řeč je konkrétně o Constantinovi. Jinak film to byl samozřejmě kouzelný a jediným důvodem, proč nedostal Oscara za nejlepší film bylo to, že byl dokončený ve stejném roce jako Forrest Gump, se kterým má myslím mnoho společného.

Nové album skupiny Kryštof je takové nijaké. Kryštof se za ta léta u mě dostal ze škatulky "Docela fajn" do "Věc kterou nemusím slyšet". A dnešní ráno bylo taky fajn. Tramvají jsme se z I.P. Pavlova dostali sotva na Štěpánskou (= necelou zastávku) a pak jsme šli ulicí lemovanou dlouhou řadou tramvají až na Národní. Sníh v Praze má prostě kouzlo Vánoc, všechno je pomalejší, mazlavější a nejlepší je brát to prostě s úsměvem. Lekci angličtiny jsme stejně stihli. Cestou do Oxford Tefl jsem si na Bartolomějské všimnul, jak odklízení sněhu na chodníku řeší Policie ČR – místo odmetání jednoduše celý chodník uzavřou páskou POLICIE ČR a je "uklizeno".

A dobrá zpráva nakonec. Druhá karta od mBank odeslaná 7. ledna dnes dorazila! Takže zbytek dne sice strávím doma a budu žehlit, ale konečně jsem soběstačný!

Celý článek Pondělí, 11. ledna 2010, 13:52, Komentáře (2)
Publikováno v BLOG

Kardinál Vlk jako Mohamed?

Capital Partners jsou těžce neodbytná firma. Já dokonce u nich absolvoval pohovor, než jsem řekl ne. Životnost zaměstnanců asi nemají nejvyšší, neb stále někoho hledají. Maroshovi se ozvala tato firma už zhruba pošesté. Když pozici pošesté odmítl, muž na druhém konci telefonu mu odvětil: "Uvědomte si, že já práci mám, vy ne…" WOW! Tomu říkám skvostné jednání a brilantní argumentace. Když nějaká firma ale nemá dobrou pověst, tak si ji nemůže zkazit, že? U mě se toho přes páteční den zase tolik nedělo. O tom, zda dostanu práci se asi rozhodne příští týden ve středu, takže do té doby si udělám nějaký malý interní výzkum o svém možném novém zaměstnavateli, nicméně jsem rozhodnut tuto pozici příjmout.

Dlouhý čas si tak krátím děláním fotomontáží nejen o české politické scéně a focením. První fotomontáž paroduje reklamu "Auta stojí, vlaky jedou…" z dílny ČD a druhá je takový mashup z fotky pana kardinála Vlka a dánské karikatury proroka Mohameda, od kterého jsem si půjčil doutnák. Určitě nechci podezírat pana Vlka z přípravy teroristických činů, nicméně jeho povídání o islámu si všimli již i muslimové, trochu si to přeskládali podle sebe a vida, dnes to z novin skoro vypadá, že pan Vlk bude konvertovat k islámu. V pátek po obědě jsem zajel na Anděl, kde jsem zkusil nafotit prostor pro AdaMMa do projektu mapujícího pražské hospůdky. Poté jsem se vrátil domů a kolem šesté odpoledne jsme začali obrážet místa, které bylo třeba nafotit. Pak se šlo do Hardrock café, kde probíhal křest desky nějaké kapely. Usadili jsme se o něco níž a komplicové nám shora dolů nosili láhve vína. Celkový soupis alkoholu za večer mohl v případě mého žaludku vypadat nějak takto: malé pivo, svařák, malé pivo, bílé víno, bílé víno, bílé víno, bílé víno, červené víno. A moc pěkná akce a moc rád jsem viděl známé tváře.

Brzo začne vycházet kompletní kolekce DVD Jamese Bonda. Tedy kompletní… Dle inzerátu propagujícího disky nejsou záměrně připravovány nové díly s D. Craigem, protože to podle fanoušků není pravý Bond. Nevím jak moc by se tento text líbil firmě, která dává svolení k využívání značky Bond. Samozřejmě, že důvodem proč distributor (MF Dnes) nebude uvádět nové díly je jejich cena, která se prostě do 77 Kč (cena jednoho disku z edice) nevleze. Proč ovšem takhle okatě a zbytečně lhát je otázka. Možná, že i novinám po vzorů politiků zachutnala moc a schopnost ovlivňovat veřejné mínění. Stejně jako ČSSD dnes už i Idnes spolu s Bleskem míří na svůj jasný segment trhu – lidi s menším IQ, kteří jsou schopní platit peníze za nákup zjevné lži a tu poté spolknout nebo alespoň milostivě přehlédnout.

Sobotu jsme prožili již v poklidu. Takto popraskanou hlavu z kocoviny jsem nikdy neměl. Jeden velký střep! U Maroshových rodičů jsem do sebe cpal čokoládu a bylo mi fajn. Večer to už taky ušlo. Vypadá to ale, že po třicítce už nebudu moc kalit tolik, jak jsem byl zvyklý. Přízrak kocoviny, o kterém jsem jen slýchaval od méně šťastných jedinců mě dohnal. Tohle tělo už asi nedokáže odbourávat různé druhy alkoholu. Asi se budu muset orientovat jen na víno…

Celý článek Neděle, 10. ledna 2010, 13:00, Komentáře (1)
Publikováno v BLOG

Bémoviny a tělocvik s právníkem

Na druhou hodinu jsme měli lektorku s typicky irským jménem – Sinead a byla stejně výborná jako Lindsay. Po ranní angličtině jsme se stavili na kávu do Erry a potom následoval nákup potravin a domů. K obědu byla fazolová polévka a drůbeží játra. Rýži jsem obstaral já. Sotva jsem umyl nádobí a prošel maily, už jsem mířil na pohovor do firmy. A protože to byl opravdu příjemný pohovor, lidé i práce tam vypadali zajímavě a platové podmínky jsou lepší než jsem měl v životopise, tak se jim dnes ozvu s tím, že práci beru. Nemá smysl být pořád doma a čekat, zda se zadaří rozjet jiný projekt. Pravda je, že práce v médiích mě láká hodně, jenže média jsou věc nejistá. Už v polovině prosince mělo být jasno ohledně projektu a minimálně do poloviny ledna jasno nebude (kvůli dovolené šéfa). Čert vem lepší plat o pár tisíc, výzva je i toto zaměstnání. Na životopise u mě zaujal paní personalistku fakt, že jsem pracoval v předchozí firmě 10 let. Vypadá to, že ještě stále existují lidé, kteří to dovedou ocenit, byť mi Marian říkal, že v dnešní době se to posuzuje jinak a spousta personalistů doporučuje změnu zaměstnání po dvou-čtyřech letech. Neříkám, že chci být někde do skonání věků (nebo mého), to určitě ne, ale přece jen mi po přestěhování do Prahy a tří měsíčních prázdninách chybí pravidelnější režim. Chybí mi trochu třídit věci, hrabat se ve svých tabulkách a mimo to potřebujeme do rodinného rozpočtu pár korun přisypat. Nepatřím k lidem, kteří skočí po první nabídce, ale moc argumentů pro to tuhle práci nevzít nemám. Snad jen dresscode mě trochu děsí, ale dva tři nákupy to spraví. Potřebuju jen další kalhoty, pět šest košilí a boty.

Cestou domů jsem se zastavil na poště, kde mě mimo lístku na Avatara čekala v obálce i první mBank karta. Brzo asi dostanu i druhou, tentokrát na pražskou adresu. Nu což, stalo se. Hlavně že jsme všichni zdraví, šťastní a veselí. Každopádně jsem rád, že mi František všechno poslal a to dokonce doporučeně, hodnej kluk! Potom jsem s AdaMMem naplánoval naši trasu po hospůdkách, které se mají objevit nebo se objeví v jednom netovém průvodci Prahou a ke kterému pořídím pár fotek. Chvíli jsem střílel do lidí na internetu (celkové skóre od registrace je už přes 7000 zabitých) a to je ze čtvrtečního dne asi tak vše.

Celý článek Pátek, 8. ledna 2010, 9:00, Komentáře (0)
Publikováno v BLOG

Jistota lži

Takže angličtina. Poprvé byla naprosto skvělá, naše lektorka Lindsay je sice typicky americky prostorově výraznější, ale při její hodině jsme se fakt nenudili. Začali jsme předložkami a bylo to příjemné. Pravda, Nokia po týdnu bez problémů ukázala svoji pravou tvář a slovník v ní nahraný nefungoval, nicméně alespoň šel odinstalovat. Po angličtině jsem zamířil domů, odstrojil jsem stromeček a když se vrátil Marosh, dostal jsem za úkol oprat a ořezat kuřecí játra. TFUJ! No ale to bylo vše, o zbytek dnešního obědu (i včerejšího kuřecí na kari) se postaral Marosh a játra zpracoval. Následovalo zastavení na pracovním úřadě a tentokrát stejná paní jako minule, ale absolutně příjemná! Ze zoufalosti jsem nakonec kývnul i na pohovor, který není příliš IT, ale lepší vrabec v hrsti, než podpora z pracáku.

A nakonec jeden krásný link, který rozebírá Klausovu formulku z novoročního projevu: "Jedno je jisté, budoucím generacím nic nedlužíme…" Jisté to pane profesore není, jisté je spíš to, že je to lež. Nebo to snad vidíte jinak?

Celý článek Čtvrtek, 7. ledna 2010, 13:09, Komentáře (0)
Publikováno v BLOG