Kdo s čím zachází…

Při pohledu do sobotních novin jsem se nemálo usmíval. Když Paroubek sesadil vládu ODS a poté se nakonec shodli na premiérovi Fisherovi, asi netušil, jak moc si komplikuje život. Stejně tak to netušila ani ODS a tak spolu s ČSSD pracují na odstranění populárního a nečekaně schopného premiéra, který momentálně řídí republiku. Těžko odhalit, v které hlavě vznikl plán na jeho přesun do úřadu EU, ale Fischer se brání a chce zůstat premiérem země (za to jsem mu opravdu vděčný). Ono za posledních několik let nebylo v ČR pro samé politikaření dost času na správu republiky. Fischer si uvědomil, že než předá republiku zpět do rukou lidem volených řádnou cestou – mnohokrát téměř nesvéprávným mamlasům, mohl by ještě mnoho práce udělat. Kdybychom byli v pohádce, lid by si všiml, že má schopného krále a žili bychom šťastně až do smrti, ale žijeme v realitě, takže při dalších volbách vyhraje jako vždy větší populista, nehledě na zvyšující se zadlužování. Inu pro oba případy (politiky i občany) platí známé pořekadlo – kdo s čím zachází, tím také schází…

Jinak jsme vstali v sobotu docela pozdě. Poprvé jsem v Praze zapnul pračku, převlíkli jsme postele i návštěvnický gauč. Maroshe chytla uklízecí a mě pro změnu nějaká podivná alergie. Ale to jsem tu už vlastně zmiňoval! Večer jsme si pustili film 500 dní se Summer (opět musím říct, že výborný film, skvělý soundtrack a šli jsme spát.

V neděli jsme vstali taky pozdě. Místo oběda jsme si dali pizzu na Muzeu pak jsme směřovali ke Světozoru na další film queer festivalu Mezipatra, tentokrát i s Robíkem a Pepíkem. Film se jmenoval "Muž, který miloval Yngveho" a byl to velmi příjemný norský film, se skvělým soundtrackem. Potom jsme zašli do Lucerny na kafe a zatímco Marosh utíkal na schůzku s Danem, já nakoupil a doma jsem si projel maily a Facebook. Večer jsem odfotil zakončení festivalu a potom ještě poslední párty ve Friends (poslední festivalovou párty, aby nevznikla nějaká mýlka). Dnes bych měl být na nohou od sedmi. Takže snad dobrý den všem lidem, kteří to čtou?

P.S. Taky už se těšíte na stávku MHD v Praze a na reakce Béma? Já neuvěřitelně!

Celý článek Pondělí, 9. listopadu 2009, 8:30, Komentáře (2)
Publikováno v BLOG

Týden ve znamení homo, trans a qeeer

Tak tedy blog. Ano, po lehce hektickém týdnu se dostávám k blogu. Dofoceno na Mezipatrech snad jest (ještě mě čeká zakončení), fotky jsou upravené, nahrané na FTP (a proto je mohu použít jako křoví i k tomuto zápisku). Mezi mnou a Maroshem to poněkud zajiskřilo, ale naštěstí se to zase uklidnilo po dlouhé diskusi. Ve čtvrtek jsem tudíž vařil já. Nebýt připečeného vepřového masa, mohlo to být opravdu výborné (já to označuju za výborné i s přihlédnutím k zpečenému masu), protože jsem opět popuzdil uzdu fantazii. Zatímco vepřové a brambory byly jako výchozí materiál určené, mohl jsem si naplánovat co s nimi provedu. Pro brambory jsem zvolil uvaření, 2 hodinové odpočinutí a následné opečení. Opékal jsem je na olivovém oleji, ve kterém bylo naložené maso, takže tam byly i zbytky sojové omáčky a špetka Solamilu. Přidal jsem jen sůl a trochu majoránky. Nejvíc jsem se ale rozjel při výrobě zeleniny na medu. Jarní cibulka, nakrájená sušená rajčata, nakrájená cherry rajčata, jedno jablko a papriku jsem nechal chvíli podusit, potom jsem přidal lžíci a půl medu a nechal trochu vyvařit. Na výslednou chuť jsem byl docela hrdý!

V pátek jsem se ráno věnoval nějakým grafickým pracem a odpoledne zašel fotit diskusi do francouzkého institutu. Večer mě Marosh opustil a šel na sraz spolužáků a já ho poté vyzvedl a šli jsme i se Zdeňkem a Alešem do Sacre Coeur na párty Homolution. Jak skvěle to tam vypadalo možná poznáte i z těch fotek okolo. Jo, nebylo to vůbec zlý, byť jsem se nedostal k tanci, ale užil jsem si to po svém (s foťákem a míjením se s neznámýma, známýma i kamarádama). Pravda, na módní přehlídku projektu Art for Life se část kostela jaksi uzavřela, moje pokusy proniknout do hlavního sálu byly marné a tak fotky z přehlídky nakonec asi nemá ani Martin, ani Viktor a když pominu tři moje pokusy hodně z dálky, tak ani já. Nakonec jsme vydrželi do dvou, což bylo o hodinu déle, než jsme plánovali.

V sobotu jsme vstali ve dvanáct. Marosh uvařil IKEA masové koule s hranolkama, IKEA omáčkou a IKEA brusinkami (klidně se smějte, ale mě to chutnalo). Potom jsme převlíkli postele a Marosh se pustil do uklízení, zatímco já jsem upravoval fotky. Moji část úklidu jsem odložil na neděli, pondělí nebo úterý. Nějak jsem dostal záchvat rýmy a pšíkání (zvládnu vyprodukovat opravdu překvapivé množství hlenů) a vůbec jsem byl rozlámaný. Na dva dny ale budu možná slaměný vdovec a tak budu mít dost času na to věnovat se úklidu.

Celý článek Sobota, 7. listopadu 2009, 18:37, Komentáře (0)
Publikováno v BLOG

Konečně na to přišel…

Celý článek Pátek, 6. listopadu 2009, 14:40, Komentáře (0)
Publikováno v BLOG

Co k Vánocům dětem?

Dětem a nejen jim k Vánocům nejlépe něco, co jim udělá radost! Samozřejmě, že budou nosit oblečení, ale vždy jim větší radost uděláte PC hrou než rukavicemi. A pokud máte strach o jejich mentální vývoj, není se čeho bát, když jim PC hru vyberete sami! Mimo krvavých stříleček lze totiž dítěti koupit i daleko užitečnější hry, jako jsou třeba SIMS 3 nebo ještě lépe SIMS 3 dodatek, který vychází za 11 dní. Ten kdo si pospíší a hru si předobjedná, získá taktéž speciální ingame předměty!

V novém datadisku se Simíci budou moci vydat na životní dobrodružné výpravy a objevovat země mimo Sunset Valley a Riverview. Nechejte se spolu s nimi unést krásami Číny, Francie a Egypta. Ať už se pustí do učení bojových umění v čínském Shang Simla, pronikání do tajů bohaté kultury a obdivování slavných památek na bulváru Champs Les Sims nebo pátrání v hlubinách hrobky na egyptském nalezišti Al Simhara, hráči zavedou simíky na cesty, které změní jejich životy! Simíky třeba seznámí s uměním přípravy nektaru anebo se chopí fotoaparátu a získají fotografické dovednosti. Mohou přijímat úkoly, hledat poklady, objevovat tajemství ukrytá v jeskyních a odkrývat staré hrobky. Více informací o datadisku již brzy i zde…

Celý článek Pátek, 6. listopadu 2009, 10:01, Komentáře (0)
Publikováno v BLOG

Mezi patry

Dnes silně telegraficky, bo není čas. Včera jsem ránovstal a odjel do Brna. Nabalil jsem dvě kopyta, bundu do tašky a jel zpět. Tím jsem slušnou část dne zabil. K obědu udělal Marosh závin se sušenými rajčaty a sladkým chilli. BOMBA! V šest došel Tomáš a Taras a vypadá to, že se z nás co nevidět stanou sousedi. Narozdíl od nás ale jejich byt bude mít terasu (závist). Takže jim občas pohlídáme kočku (rezavý zabiják). Potom jsme šli do kina na Hollywood je taime, který dle slov Aleše Rumpela (ředitele festivalu Mezipatra) cestou z Brna zrůžověl. Původně jsem myslel, že je chyba v kodecích, ale když jsme se spolu bavili později v klubu Friends, tak mi prozradil, že film byl na normálním filmovém pásu a zružovění je neznámého původu. Do Friends jsme měli jít původně oba dva s Maroshem, ale opět se mi podařilo zapomenout si paměťovou kartu doma, takže jsem mezi kinem a klubem musel udělat zastávku doma. Udělal jsem pár fotek v klubu, pozdravil se s Honzou a společně s Maroshem se snad podíváme na páteční akci v Sacre Coeur – Homolution. Na Facebooku zatím účast potvrdilo 348 lidí, takže snad tam prázdno nebude…

A teď mě omluvte, musím už na diskusní Queer Cafe na Štěpánskou. Dnes budeme mluvit o mluvě homosexuálů. Poučné by to mohlo být hlavně pro ty, kteří netuší co je to třeba vykroucenina…

UPDATE: Tak včera jsem zapomněl kartu, dnes jsem si spletl datum a potkali jsme se tam 3 fotografové (já mám jít až zítra samozřejmě). Kdybych vám zítra tvrdil, že moje křestní jméno je Miloslav, raději mi nevěřte, mohl bych se mýlit…

Celý článek Čtvrtek, 5. listopadu 2009, 17:06, Komentáře (0)
Publikováno v BLOG

Ve světě teenblogů

dnes jsem si nemohl aktualizovat blog, protože oba autobusy Student Agency sice měli wifi, ale net jim nejel, že by Vančura nezaplatil fakturu za mobilní net? (Pokračování textu…)

Celý článek Středa, 4. listopadu 2009, 17:26, Komentáře (2)
Publikováno v BLOG

U nás si lidé nestěžují

Lidé si stěžují… Když vyslovíte tuto větu, lze ji chápat třeba obecně, v oznamovovacím smyslu věty. Nebo se tomu můžete smát, to v případě, že bydlíte v družstevním bytě a nějaká paní, která tomu šéfuje tvrdou diktátorskou rukou ji používá jako krytí pro svoji nesnášenlivou povahu a vždy s takovou větou vyrukuje ve chvíli, kdy se jí něco nelíbí. "Máte odřená futra. My jsme slušný barák a lidé si na to stěžují." Existuje několik možných protireakcí na takovou věc. Jedna možnost je lézt dané osobě do zadních partií a všechno odkývat, omlouvat se a slíbit, že dáte všechno do pořádku. To funguje. Než se najde něco jiného. Nebo si třeba nalepíte na váš zvonek své jméno a někdo vám to pokaždé strhne. Nakonec rezignujete a i když bydlíte v daném bytě už dva roky, nemáte na zvonku své jméno, protože po hovoru s paní z družstva, dejme jí nějaké imaginární jméno, například paní Brázdová, se dozvíte, že zvonky musí být popsány na psacím stroji, aby to bylo všechno stejné a že onen vandal odlepující samolepky je přímo paní Brázdová. "Mně by to bylo jedno, ale lidé si stěžují…" Pak samozřejmě máte taky druhou možnost, kdy paní Brázdové prozradíte to malé tajemství, že je pěkná kráva, případně když si dáte tu práci a oběhnete celý barák, aby jste zjistili, kdože si to vlastně přesně stěžuje. Když pak vmetete do očí paní Brázdové, že lže, je to pak už jen válka o tom, jak dlouho dokážete vzdorovat s vaším pobytem v určeném domě. Dva flíčky od bláta před vašimi dveřmi? Lidé si stěžují… No, já si zatím vůbec nemohu stěžovat na bydlení s Maroshem, protože místní lidé jsou v pohodě.

Co se týká focení ponožek, jsem už lehce nasraný, protože při použití kopyta které bylo přibalené (ve stříbrné barvě) jsou fotky prý nepoužitelné. Z původně domluvených asi 130-150 ponožek jsem nafotil 103, k tomu zbytečně 50 a budu muset ještě nafotit dalších 130, což je tak nějak dvojnásobek původního počtu. Tohoto závazku se nicméně chci zbavit co nejdřív, abych měl klid.

V sobotu jsme měli jít původně na akci k Michalovi Stašovi, poté jsme uvažovali o narozeninách DJe Holmiho, ale protože jsme se nějak rafli, nakonec jsme nešli nikam a koukali jsme na film Procitnutí v State Garden (výborný film). V neděli jsme vstali před obědem, potom jsme zašli s Robinem a Pepíkem do Kaaby a odpoledne s Danem na pivo a panáky, načež jsem oba opustil a zašel na minimítink s Veronikou a Viktorem z Mezipater. Pořešili jsme pár věcí, domluvili co fotit a jel jsem zase domů za Maroshkem, který se vrátil notně připilá, což mu samozřejmě vůbec nebránilo v tom se divoce přivítat a sotva jsme dojedli boršč, skončili jsme v posteli. Potom jsme si na internetu pustili to, o co jsme přišli v Superstar a samozřejmě, že Martin Chodúr i Leona Šenková to fantasticky rozbalili jako vždy. Hodnotit kdo by měl vypadnout asi nebudu, moc jsem nevěnoval pozornost ostatním, ale moc mi tentokrát neseděl Denis Lacho a ani Miro Šmajda, ale fakt nevím a nechám se překvapit, koho vyhodí diváci…

Celý článek Pondělí, 2. listopadu 2009, 8:08, Komentáře (1)
Publikováno v BLOG

Lesklé kopyto a lehká ponorka

V pátek jsem se ráno věnoval ponožkám (bohužel jsou některé dost tenké a natažené na stříbrném kopytu vypadají docela špatně, takže se v brzké době budu muset otočit do Brna pro tmavé kopyto). Udělal jsem asi 1/3 z toho co mi zbývá dodělat a pak jsme zašli s Maroshem na oběd do DBK. Oba jsme si dali musaku (není tu zlá, byť to nej na ní je mleté telecí, zatímco na Krétě mě hodně bavil ten sýrový bešamel). No a potom jsem jel za Adamem, abych mu ukázal něco z mojí elektrotechnické know-how. Z práce došla Barča, tak jsem je oba dva pozdravoval od mého miláčka a pozval je taky někdy na kafe. Smotlo se velmi tenké brčko, nicméně nebylo zas tak tenké, abych měl pocit, že mi neublížilo :). Cestou domů jsem se ještě stavil v Bontonlandu, kde tentokrát blonďák v informacích věděl velmi přesně kdo je Gessle, což ovšem neznamenalo, že ho měli na skladě. Dojel jsem domů za láskou, dal si sprchu a tak dál…

Jinak se doma nic zvláštního neděje. Máme tu s Maroshem tak trochu reality show typu Vyvolení nebo Big Brother. Chodíme ven jen když je to nutné, když je potřeba nakoupit nebo tak něco. Když není důvod jít ven, tak jsme doma (sakra, dnes tu voní celý byt česnekem a naprosto skvělou pečínkou, kterou drahý připravuje ke špenátu, už se mi sbíhají sliny – viz. foto). Pravidelné zaměstnání by bylo super. Zatím ale nehrozí, že bych neměl do čeho píchnout.

Tak tohle se v době uveřejnění příspěvku na blogu ještě stále peče:

A nakonec naše oblíbená rubrika b**ec nakonec, dnes se jedná o pana JUDr.PhDr.Mgr. et Mgr.Henryka Laholu, kterýžto jako cestoval v čase (přicestoval k nám pravděpodobně ze středověku) přináší nové revoluční zákoníky a taky velmi praktickou knížku o tom, jak se pomocí samoléčby vyléčit z homosexuality. (OMG, OMG a třetí OMG tomuhle)

Celý článek Sobota, 31. října 2009, 12:55, Komentáře (2)
Publikováno v BLOG

Bolí mě 3/4 člověka

Středa ráno, 28.10. aneb státní svátek. Sice nebylo moc co slavit, když člověk koukne omylem v televizi na zprávy a na to, jak se daří politikům vést zemi, má skoro dojem, že by bylo lepší, kdyby to tu bylo dodnes Hitlerovo nebo Stalinovo. Pevná ruka a neměnná vláda paradoxně této republice chybí opravdu hodně a demokracie evidentně není všehospasitelná. Nebo jsou Češi opravdu tak špatní, že mají takové politiky, jaké si zaslouží? Je to snad jen další důkaz toho, že Bůh neexistuje, protože jinak by už musel tuhle šmouhu z mapy vymazat pekelným ohněm plným síry? Ale jak jsem říkal, oslavili jsme 91 let naší republiky prací. Spal jsem do desíti, pak jsem si málem ukopl palec o Ikea osobní váhu, kterou jsem dovezl z Brna. Miláček mě hned neváhal upozornit, že na to místo jsem ji položil já. Na to jsem jen zařval: "Jau, p*ča, k*rva, p*ča, áááááááá" a víc to neřešil. Nohu jsem si prohlédl až večer, protože prst stále bolel a zjistil jsem, že mě vlastně žádný prst nebolí, protože místo malíčku na levé noze mám jen nějaké fialové cosi. Ale to vlastně zase předbíhám…

Vstali jsme, zašli jsme k rodičům na oběd (začínám se občas cítit jako příživník) a odjeli jsme do Hudlic, kde jsme se psychicky asi hodinu připravovali na zrytí zahrady, kterou napůl už zryl David, můj zeťák a táta. Asi tak za dvacet minut byla práce hotová a ani to nebolelo :). Ještě jsem ukázal Davidovi Quakelive.com a myslím, že jsem tím velmi potěšil Mirku, která mi při příští návštěvě jistě něco nasype do kafe :D. Do Prahy jsme se vrátili kolem půl šesté a hned jsme začali s tvorbou večeře. Udělali jsme si zbytek bramborových noků s tím co dala spíž, což byla niva, česnek, smetana, paprika, sladké chilli, šunka. Musím říct, že to byla fakt výborná dobrůtka a dokonce i kombinace smetana, niva a chilli vyšla skvostně.

Ve čtvrtek jsem měl jít odpoledne za AdaMMem, ale dopoledne jsme měli pomoct s malováním tátovi. Nakonec jsem za AdaMMem nedorazil vůbec a když jsme v 8 večer dorazili domů, byl jsem rád, že vůbec cítím ruce a prsty. Po vymalování jedné místnosti jsme si dali oběd, potom jsme začali pracovat na regálu do sklepa, řezalo se, vrtalo se a spíš jsme pomáhali a sledovali Maroshova tátu. Když bylo připraveno, naložili jsme vše (i obsah skříně, což byly zatraceně těžké knížky) do auta a jelo se to k nám smontovat. Miluju skříně z dřevotřísky, protože je to neuvěřitelně těžká kundovina. Mám pocit, žr od té doby, co jsem nezaměstnaný nemám na nic čas. Za poslední dva dny jsem se tak nádherně zkurvil, že jestli se mám o víkendu hýbat, hned tak si podobné triky nezopakuju.

A sice jsem nebyl celý den na netu, ale něco ze zpráv jsem zachytil, takže vím, že zemědělci opravdu lijí mléko do polí. Doufám, že je EU přestane dotovat, když neumějí mléko zužitkovat jinak, ať si najdou lepší práci. V ČR chytili pirátku, co si točila film This is it! o Michaelovi Jacksonovi na mobil. No to je fakt masakr, zavřít až zčerná, jistě by ta kopie filmu byla velmi kvalitní a stala by se hitem na netu (sarkasmus)… …kdyby se zavíralo za debilitu, asi by neseděla jen půlka USA, ale i majitelé a pracovníci některých kin, jinak to snad ani nemá smysl komentovat. Mistr Gott ukázal v televizi prostředníček. WOW! Tak teď už snad jen ten penis, Mistře…

P.S.: Trocha duchařiny a fyzična nikoho nezabila.. …zatím.

Celý článek Pátek, 30. října 2009, 8:36, Komentáře (0)
Publikováno v BLOG

Tiskovka, vernisáž a rozlité mléko

Ráno jsme si zpříjemnili milováním a po snídani jsem vyrazil do Špálovy galerie na Národní, kde měly Mezipatra první pražskou tiskovku. Dorazili i hosté výstavy, na jejíž vernisáž jsem dorazil večer na téže místo – Ali Amiri, Jan Musil, Tomio Okamura a Robert Ferko. Ti krátce pohovořili o tom, jak se oni setkali s netolerancí. Ali zmínil Marešův (Leoš Mareš) vtípek v současné Superstar – "Achmed si pro nás připravil bombu", který ho naštval. Mluvil o tom, jak se lidé vtipu smáli a přitom v ČR se nikdy takový útok nestal, za to útoky skinů emoce obyvatel nijak nedráždí a to je chyba. Jana Musila nejvíc trápí, když dostane otázku: "Proč jsi teplej?", Tomio zase zmínil to, že vyrůstal v dětském domově a že by se minority měli snažit více včleňovat do společnosti, aby je společnost chápala jako přínos. Všichni zúčastnění se podíleli jako modelové na tvorbě fotek Tamary Moyzes, která se inspirovala skutečnými rasově motivovanými útoky v ČR. Většinu lidí tak na fotkách zdobí spáleniny, jizvy nebo modřiny. Vystava je spojená i s tvorbou Dereka Jarmana a potrvá do konce Mezipater, tedy do 8.11.

Čeští zemědělci jsou rozhodnutí vylít 500 000 litrů mléka do polí. All right, říkám na to. Ale doufám, že jim za takovou hovadinu potom pořádně zkrouhnou dotace. Už si pánové zemědělci všimli, že tu není dvacet let komunismus? Už si všimli, že je nikdo nenutí prodávat pod cenou? Nikdo je nenutí, aby vyráběli mléko a dotovali jej. Takže co si od té taškařice slibují? Nebylo by lepší to mléko rozdat lidem? Nebyl by to způsob, jak by řetězce, které od nich vykupují hodně pod cenou mohli pocítit ztrátu? Kdo si koupí mléko v obchodě, když vám ho nabídne zemědělec zdarma? Zemědělci mluví o tom, že obchodní řetězce chtějí zničit české dodavatele. Musím říct, že jsou obchodní řetězce fakt neschopné, když ani dvacet let nestačilo, aby zemedělci co prodávají vše pod cenou zkrachovali a vyrábějí dál…

Po vernisáži následoval oběd doma a v pět už jsem zase mířil do Špálovy galerie, tentokrát z toho důvodu, že se zde konala vernisáž. Lidí došlo dost, já teda už ty povídačky okolo docela znal, ale aspoň jsem se viděl s Davidem Možným a jeho přítelkyní Šárkou, kteří bydleli v Brně nedaleko. Pokecali jsme o životě, o práci (v mém případě nepráci), cestou domů jsem ještě potkal Tomáše s Tarasem a pak už domů. Doma jsem samozřejmě musel upravit fotky z vernisáže, ale než jsem se do nich pustil, tak jsem si (už druhým rokem) zahrál na odbornou porotu a zhodnotil jsem fotky ve fotografické soutěži pionýrů. Minule jsem se bál, zda někomu neubližuju nebo tak, ale tentokrát si myslím, že přece jen si začínám stát za svým názorem a libovolné hodnocení mohu podložit i slovy, kdyby bylo potřeba.

Celý článek Středa, 28. října 2009, 10:40, Komentáře (0)
Publikováno v BLOG