Názory zde publikované mohou a nemusí reprezentovat názory mého zaměstnavatele.
Je čas se zastřelit nebo alespoň odstřelit, pane premiére
Na dnešek jsem měl původně nachystaný jiný text. No nic, dočkáte se jej zítra. Dnes se totiž zkrátka musím zastavit u několika maličkostí, které se včera staly. (Pokračování textu…)
Nebudu začínat blog tím, že na něj trochu kašlu. To je evidentní. Začnu tím, že mi začíná být po ránu zima. Říkejte si co chcete, podzim je tady. Nebo opravdu někdo čeká, že i když bude odpoledne 27 °C, půjdu do práce v něčem jiném než dlouhých kalhotách, když ráno venku kolem 14°C? (Pokračování textu…)
Vím nějaký čas jsem nic nepsal. Asi za to může fakt, že píšu osm hodin denně v práci. A protože nechci psát o věcech kterým nerozumím, klidně přečtu 5-7 článků, než se pustím do toho svého. Pokrytí magazínu má rozličná témata a tak nějak pendluju mezi bydlením, technologickými věcmi z internetu a zdravím nebo vědou. Ale to si nestěžuji. Je to zábava. Včera jsem ale na facebookové Zdi nejmenovaného politika zahlédl debatu, že novináři jsou stejná pakáž jako politici. (Pokračování textu…)
V sobotu jsem se vypravil do kina na remaku klasické sci-fi Total Recall, natočené podle krátké povídky P.K.Dicka. Upozorňuji, že recenze obsahuje pár spoilerů. (Pokračování textu…)
Dnešní den nezačal nejlépe. Vzbudil jsem se o pár minut později než jsem chtěl, ale řekl jsem si, že mne to nevykolejí. Daň za to, když jdete spát ve tři v noci. Jen jsem musel po ránu víc přemýšlet. Důležité je nenechat události, aby vám zkazily den. (Pokračování textu…)
Mýliti se je lidské a ačkoli často dokáži docela přesně po zkoumání problému situaci analyzovat a odhadnout budoucí vývoj, co se týká mé osoby, jsem kovářova kobyla. Tento bug je zřejmě (sebeanalýza) projevem typicky lidské vlastnosti – přeceňování se. Tato pošetilá vlastnost mě občas vede k závěru, že počítače a stroje jsou dokonalejší než lidé. (Pokračování textu…)
Umírám. U doktora jsem nebyl, ale ani to není nutné. O víkendu nebudu vycházet z domu. Vážná nemoc mi zakalila mysl a mé tělo mě přestává poslouchat. Chtěl bych se proto rozloučit se svými čtenáři, dokud mám sil. Brzy jistě přestanu i mluvit. Již nyní mi dělají pohyby problém. Teplotu zatím nemám, ale jistě brzo přijde. Měl jsem vás všechny rád. Ach ano, kromě silného škrábání v krku došlo i na nejhorší. Zřejmě jsem někde z průvanu chytil rýmičku. (Pokračování textu…)
Jsem šťastný? Myslím, že ne. Jsem nešťastný? Taky ne. Je potřeba být šťastný? Asi to neuškodí, ale dá se přežít i bez toho. Otázka je, zda se dnes lidé vůbec umějí radovat a být šťastní. (Pokračování textu…)
