Názory zde publikované mohou a nemusí reprezentovat názory mého zaměstnavatele.
Bez Tomáška
Po dvanácti dnech spolu jsme se museli rozloučit a odjet do Prahy. Večer jsem se koukal na křivku návštěvnosti tohoto blogu a z ní jsem vytušil, že je něco špatně. Nebo spíš, že se něco děje. Po chvíli přemítání mi svitlo. Začaly prázdniny. A protože jen málokdo je takový úchyl, aby trávil dovolenou na internetu, je prostým faktem, že dva prázdninové měsíce (stejně jako období kolem Vánoc) sebou přinášejí menší počet návštěvníků.
Všechno krásné musí jednou skončit. A tak ani nám se nevyhnula povinnost se vrátit zpět od moře do betonové džungle naší metropole. Kromě opálení jsem si sebou přivezl pár mušliček a dokonce i mi zbylo i pár euro, které jistě využiju již brzo.
Nejen válením se na pláži je člověk živ. Marosh má holt rád i výlety. Jeho předpověď, že jej během úterý prokleju se nicméně nesplnila. Na jeho šílené výlety jsem si zvykl a koneckonců každý pohled do zrcadla mi nelichotivě připomíná, že bych pár kilo zhubnout potřeboval.
Za jedenáct dní na Krétě jsme zaplatili o dva tisíce méně, než někteří za dní osm. Přesto si myslím, že když už hotel nabízí „all inclusive“, měl by onen servis v podobě jídla nějak vypadat.
Průvodci někdy lžou a to i ti papíroví a knižní. Někdy popíší město vcelku trefně a někdy o místu raději ani nepíší. To byl i případ dvou zdejších míst. A asi bych to ani nebyl já, kdybych si nespálil něco dalšího.
Měl jsem určitě v plánu napsat zápisek dřív než z hotelového pokoje na Krétě, ale holt jsem věnoval pondělní den dovolené jiným věcem. Namátkou třeba žehlení, směně korun za eura, vysedávání na kávě a taktéž hraní QuakeLive a úpravě fotek ze sobotní svatby…
Přežil jsem výměnu objímky navzdory tomu, že jsem to dělal nevědomky pod proudem. To se dá pochopit. Dá se ale pochopit vyjadřování přeplaceného manažera, který dokázal podříznout zlaté tele českého sportu? Zařadili byste vy do tiskovky informaci o vašem průjmu a svědcích, které na to máte?
Dnes to bude hodně o fototechnice. Během pár dní mi prošli rukama tři různé Nikony a díky jednomu z nich jsem zažil blízké setkání třetího druhu. Ale nebojte, zůstal jsem stále člověkem a šíleně moc se těším na to, že za týden touto dobou už budu po snídani s výhledem na moře. Na moře a dva báječný kluky…
Kdyby se vláda nechala vydírat hrstkou lidí, bylo by to zlé znamení. Oč horší plat než strojvedoucí co berou skoro 30 tisíc mají třeba pekaři nebo uklízečky? A co teprve úředníci? Ti by museli stávkovat minimálně měsíc, aby si někdo všimnul, že se něco děje.
