něco tak rozkošného jako je nový pejsek rodičů jsem dlouho neviděl, honba za polární září, zkrátka sladký víkend…

Trošku zvláštní víkend. Jako každoročně, i letos jsem přijel na víkend k našim, abych s nimi mohl objet hroby a zapálit svíčku předkům. Trochu netradičně jsem vyrazil už v pátek. Přivítal mě malinký vlčáček (omlouvám, se ale dnes těch zdrobnělin asi bude víc) a chtěl se mazlit. Jak jsem během víkendu zjistil, tak kromě mazlení je taktéž dosti průbojný a jen tak se něčeho nezalekne. Rodiče se ho zatím snaží naučit, aby kakal během venčení na poli. To se jim zatím nepovedlo ani jednou. Když je pejsek unavený, jde se vykakat domů na trávník.

Do Brna jsem se vracel v neděli po obědě. Jeden ze tří nedělních spojů do Brna (5,12 a 19 hodin) byl obstojně našlápnutý. Byl to jediný spoj co připadal v úvahu, i tak jsem dorazil do domu Ulita s malým zpožděním. Ještě jsem se nedostal k tomu si prohlédnout fotky na normálním monitoru, ale snad to bude OK. A když jsem odcházel domů, měl jsem velmi zvláštní telefonát. Kamarádka fotografka mi volala a ptala se mě jestli nechci jet v noci fotit polární záři. Nejdřív jsem myslel, že se zbláznila úplně. Pak mi vysvětlila, že polární záře vzniká při velkých slunečných erupcích. Ty velké byly právě teď a než to celé doletí na Zemi, tak to 2-3 dny trvá. Podmínky prý budou ideální. Nemusela mně pobízet dvakrát. Doma jsem stihnul nabít jen jednu sadu baterek, ale utěšoval jsem se, že to na pár nočních fotek postačí. Mezitím mě rozbolela hlava, uvědomil jsem si že jsem dehydrovaný. Přísun tekutin jsem tedy obnovil, nicméně vážně jsem se několikrát zamyslel, zda budu zvracet či ne. Na hodinu jsem zalezl do postele a pak jsme vyjeli honit polární záři. Brno je značně zašpiněné. Ovzduším i světlem. Nakonec jsme se dostali až 30 km za Brno, neustále hledali nejvyšší kopec, ale hustá mlha nás nepustila nikam. Kolem půl druhé jsem usínal ve svojí posteli a zkoušel myslet na to, že dnes v půl, nejpozději ve 3/4 na šest vstávám…

P.S. Nějaké fotky sem hodím do odpoledne. ;)