Bylo mi tehdy necelých 22 let. Myslím, že jsem to zaregistroval cestou z práce. Býval jsem mladistvým ajťákem a po práci jsem zašel do OD Vichr na České (Brno). Myslím, že jsem sháněl nějakou paměťovou kartu nebo akumulátory, už si nejsem jistý.

Možná spíš něco v papírnictví, to tam měli tenkrát nejlepší. A v přízemí měli elektroniku. Spoustu televizí. A na všech jelo tohle. Spolu s ostatními lidmi jsme nevěřícně koukali na hořící mrakodrap a do toho druhého narazilo další letadlo. Stál jsem tam asi půlhodiny a na odchodu si do MP3 naladil rádio. Tehdy jsem mohl o internetu v mobilu jen snít. Měl jsem vůbec tehdy pracovní notebook? Na to si už nevzpomínám, ale myslím, že první rok či dva v práci ne. Moje paměť není nic moc. Ale tohle je asi vůbec nejsilnější zážitek z té doby. Nechápal jsem (a nepochopil dodnes) proč se to stalo.

Možná ale, že i proto dnes dělám tam, kde dělám. Události okolo 9/11 jsou Svatým grálem konspiračních teorií v novodobém věku. Tehdy jsem je taky hltal. Jenže nakonec jsem pochopil, že na internetu může každý napsat co chce. Že je nutné zprávy ověřovat. A pak jsem po mnoha letech zakotvil ve zpravodajství. Dnes se snažím lidemi skrze svou práci ‚podsouvat‘ pravdu. Rád bych, aby lidi zajímal svět okolo nich. Ale vždy když vidím, že Blesk je daleko prodávanější než „seriozní“ tisk, je mi smutno. S touto realitou se smiřuji hodně pozvolna a nevím, zda se s něčím podobným vůbec smířím. Jak chtít po lidech, aby se zajímali třeba o politiku, když se nezajímají ani o to, jak přesné a objektivní informace konzumují? Vždycky se uvnitř sebe naštvu. A vždycky dojdu k tomu, že tohle nezměním ani já, ani nikdo jiný. Holt každý máme jiného koníčka.