starého psa novým kouskům nenaučíš – například poučovat se z chyb

Včera mi volala jedna uživatelka. Nejelo jí audio CD v mechanice. Nastavení hlasitosti správně. Hm, že by snad opravdový problém? Konektory správně. Nečekané, nic si nevytrhla, ta ženská je v tom nevinně. Otevřu počítač a audio kabel je na svém místě. Kruci, čím to… Po zapnutí reproduktorů se hlas božského Karla valí chodbou. Inu, byla by to úsměvná příhoda, kdybych ji nezažil už před dvěma roky.

A ještě jedna hořkosladká komická situace ze včerejška. Volali mi z Prahy, že mám nainstalovat Outlooka panu S. Fakt že pan S žádný počítač nevlastní (a žádný mu v dohledné době nebude přidělen) mi přijde lehce úsměvný.

Já vím, já vím. Říkal jsem že se budu snažit nekomentovat jiné blogy. Jenže. OZOGAN taky evidentně rád fotí :) a podivuje se nad tím, že některé holky naletí někomu, kdo jim udělá fotky 3megovým kompaktem nejlépe v režimu AUTO. Ten kdo nefotí pro vlastní pocit uspokojení (a klidně u toho může dostávat za svou práci peníze) nemá cit pro fotografii. A garantuju, že mu to projde. Když se podívám na fotku, jsem velmi kritický i u snímků, nad kterými se normální smrtelníci rozplývají blahem. Jenže kdo ocení dokonalý snímek? Maximálně někdo z kasty fotografů. Je to smutné, ale je to tak se vším. Analogii najdeme v hudbě, filmu, knihách. Fotograf by měl vždy fotit pro sebe a svoje uspokojení. Měl by docela dlouhou dobu sám objevovat postupy a způsoby focení. Jen tak zůstane fotograf něčím tak roztomile úchylným.