stačí škrtnout, aneb jak jsem pálil mosty…

Včerejšek začal tak optimisticky. Dobrou náladu mi nemohlo zkazit nic. A nezkazilo. V práci to šlo, pak jsem zajel domů, vzal fotky a dovezl je Ďáblíkovi. Skoro to vypadalo na usmiřování, byl klidný… Pak jsem se stavil v Coffe Housu dát barmanovi jedno cd s fotkama pro známého a pár výtisků fotek a pak jsem měl v plánu kávu s kamarádkou. Byla ale utahaná a tak to odřekla. Napsal jsem Ďáblíkovi, že bych se za ním stavil, ale nevím jestli mě chce ještě vidět. ODEPSAL !!! (což je možná na víc než 3 vykřičníky, ale nic se nemá přehánět) Tak jsem byl právě na cestě k němu, když mi na telefon došli velmi zajímavé informace právě o něm. Čitatelé blogu totiž vědí, že nastal konec. Je zvláštní, že vždy teprve když nastane konec, se dozvídám na moje lásky věci, které nejsou zrovna polichocující. Nemám rád když mi někdo lže. Vlastně mi to vadí víc, než případný úlet. Takže informace že například byt „půjčený od kamarádky“ mu koupil jeho bývalý, se kterým byl mimochodem nedávno v jednom gay podniku, mi radost neudělala. Začalo mi docházet, že přesně tohle jsem už jednou zažil a strávil jsem řešením podobných věcí rok života. Nicméně jsem za ním přece jen dojel. Na baru stál gay, se kterým zrovna probírali bydlení. Začal opět svoji oblíbenou písničku o kamarádce… Rýpnul jsem do něj, že já to znám jinak. Viditelně znervózněl. Ani to nepopřel. Dokrmil jsem to další historkou a bylo mi sděleno, že tohle je teda definitivní konec. Bylo mi to jasně dřív než jsem vstoupil, ale bavil jsem se a lehce se opil. Mosty jsou spáleny, ani to tak nebolelo. Vlastně jsem měl radost z toho, že jsem to zvládl, protože je stejně sladký jako když jsem ho potkal poprvé a odolat je tak těžké…

Všude z internetu a z výloh ve městě na mě útočí slogany plné růžových barev, květin, srdíček a slov jako láska a miláček. Snažím se to nevnímat, ale v mém otupělém výrazu lze vyčíst lehký smutek a zděšení nad tím, že se mě to OPĚT ale vůbec netýká. Samozřejmě tu mluvím o svatém Valentýnovi, o svátku, o kterém mohu v záchvatu vlastní bezradnosti říct, že je to stejně jen prachsprostý a uměle vykonstruovaný vysavač financí a že celá jeho idea zavání komercí a špatně maskovanou snahou prodejců o dorovnání tržeb, protože leden jako povánoční období není pro obchodní záležitosti moc dobrý, tak proč si nevylepšit trochu skóre v únoru, když je tak kratičký (kdo umí udělat takto dlouhé souvětí?)? Na druhou stranu, kdyz se nenecham rozptylovat podobnými zbytečnostmi, budu mít klid na práci a focení. Navíc je lepší být sám, než vést pochybný vztah. Takže hlavu vzhůru, vypnout bradu, roztáhnout koutky rtů do půlměsíčku a nezapomenout žít…