nedělní siesta, nedělní shon, nový web a prestižní brutalita…

Včera jsem se tradičně vzbudil poměrně brzo, chvíli strávil na internetu, pak jsem poupravoval odhadem 200 fotek z Velkého Špalíčku (upravoval jsem zhruba 95% všech fotografií, posuny v barvách byly znatelné, některé snímky byly podexponované – díkybohu za Zoner Media Explorer 6), zašel si na oběd (připomeňte mi ať toho kuchaře nezapomenu zastřelit, ta porce by mi postačovala na dva tři dny) a pak zase domů. Vypálil jsem cd s fotkama na večerní setkání.

Pak jsem se začal s AdaMMem domlouvat na vzhledu stránek a pomalu jsme na nich pracovali. Já spíš jen jako schvalovatel a plnitel obsahu, AdaMM jako designer a plnitel přání :) (mimochodem příjemnější tvorbu stránek jsem nezažil). Musel jsem měnit šablonu blogu, proto se nedivte, že blog vypadá jinak než v pátek. Navíc to s největší pravděpodobností není poslední a konečná změna tohoto místa, ale během dne nehodlám experimentovat… Končili jsme něco po desáté a dílčí změny jsem vykonával asi do půlnoci. Máte-li zájem, stačí kliknout na nápis „Kombajnova strojovna“ nahoře, nebo přímo SEM.

Mezitím o půl sedmé do devíti jsem si pak odskočil předat cd s fotkama do kavárny. Mluvilo se i o mém ukradeném notebooku, prověřovali různé možnosti postupu a ujasnili si co všechno mimo mojí fotky z místa činu máme. Ukázalo se, že jsem nepočítal s kamerou v obchodě se spodním prádlem, která zabírá přímo místo činu skrze výlohu. Pak jsem zašel s přítomnými do internetky (poprvé od té doby co mám net doma) a prohlédl si s nimi znovu cd s fotkama a pak hurá znovu za opuštěným AdaMMem, který se piplal s mýma stránkama.

Nakonec si neodpustím rýpnutí do soutěže World Press Photo, kterou jsem původně vůbec nechtěl komentovat. Vypadá to, že nafotit kvalitní fotku mimo oblast Středního Východu a mimo některé z rozvojových zemí, je zhola nemožné. Asi nastává období drsných, krvavých a mrtvolným pachech poznamenaných fotografií. Nejsem člověk, který by se zrovna vyžíval v komponování roztomilých zátiší, naopak mám rád jistou dávku syrovosti ve fotografiích, ale fotografie na World Press Photo takové nejsou, páni porotci vybrali fotky, jejichž obsah není syrový, ale je to maso křehké ženy, kterou znásilnila parta skinheadů, pak jí stáhli zaživa z kůže, opekli si na ohništi a co nesnědli prodali na gyros do stánků rychlého občerstvení. Toto maso pak zkonzumovali turisti a i když o jeho původu nic nevěděli, i kdyby věděli, nic by to s nimi neudělalo…