používání deodorantů jen na předpis, tramvajová blokáda a hladem trpící producenti filmů.
Ráno začalo trošku komicky. Deodorant Gillette (mimochodem moc nevoní) má
podobné grafické vyvedení jako pěna po holení Gillette. A protože mi došly
ostatní deodoranty, použil jsem ráno ten. Samozřejmě, že pokud se ráno
probouzíte až později (já se probouzím tak kolem desáté – což mi ovšem nebrání o
půl sedmé jet autem do práce), nedokážete drobné detaily rozlišovat. Naštěstí
mám aspoň slušné reflexy a pěna tak skončila jen v koupelně na zemi a na ponožce
(z ní to šlo utřít ručníkem).
Včera jsem domů pospíchal a to zrovna když začalo pršet. Merhautova
byla od nemocnice až po Jugoslávskou zaskládána tramvajemi. To v kombinaci s
typickým brněnským (a málo trestaným) „zastav si kde chceš“, zcela ochromilo i
automobilovou dopravu. Nakonec jsem to mezi tramvajemi otočil a objel
problematická místa obloukem. Doma jsem si pustil BLADE II, nicméně předchozí
bubnování kapek, mě tak uchvátilo, že jsem prachsprostě usnul. Později (kolem
jedenácté večer) jsem se stavil u kamaráda a doinstaloval mu nejnovější kodeky
pro DivX 5.0.5. Na toho Blade-a jsem se dodíval až kolem druhé v noci.
V USA startuje protipirátská kampaň, jaká nemá v historii zábavního průmyslu
obdoby. Americká asociace filmového průmyslu (MPAA) připravila za miliony dolarů
sérii propagačních spotů, promítaných před filmy a v reklamních časech
televizních stanic, a speciální webové stránky. Tak vám nevím, nevím…. Třeba
na Matrixu II jsem byl v kině 3x a stejně ho mám stažený z netu. Pravda, ani
napotřetí to není taková bomba jako Matrix I, ale o tom to není… Je to podobné
jak u CD. Tím, že si ten film stáhnu jsem nikoho nepřipravil o NIC. Stejně
bych na ten film z 95ti procent nešel. A pokud to stojí za to, tak na
něj půjdu i když ho mám doma (zatím mi doma totiž chybí projektor).
A jako odpolední bonus:
| Cejch doby |
Sebelítost cloumá mi tělem, když dávám si sex v rohlíku. Zlost na sebe, že nechám se strhnout dobou…
A ta fantastická chuť na jazyku. Chvílemi hořká od sebepohrdání. Ale tak sladká když přivřu oko. Nic se nedozvíš.
Každým soustem sem tě ranil. A teď… po jídle… si to uvědomuju. Je mi to líto a zkusím zvracet. Ale příště si ho zase koupím. |




Napsat komentář