klesá mi návštěvnost, takže jsem šáhnul do svého soukromého deníku, který si vedu-nevedu 4 roky… některé věci jsou poměrně úsměvné…

04-10-2001               -neděle

Od posledního zápisu uběhlo hodně vody. Člověk by až nevěřil, kolik toho může uběhnout za dva a půl měsíce. Do Londýna sem neletěl, Vreco nakonec řekl že mohu být rád, prý to tam bylo hrozný. Za ty peníze sem tedy jel na dovolenou do Španělska s Renatou. Bylo tam nádherně, Blanes je skvělé město. Moc se mi tam líbilo. Čímž se dostávám k další věci – rozešel sem se s Renatou. Nebo spíš ona se mnou, prý sem jí nevěnoval dostatek času. Dal sem jí všechen čas co sem měl k dispozici. Pravda nebylo ho moc, ale já potřebuju svobodu a přitom od té doby co sem ji poznal, sem nebyl na jediné diskotéce bez ní, omezoval sem téměř vše. Myslím že nedokážu žít s někým natrvalo. Je to moje chyba, ale mám rád samotu.

Dyka nakonec musel doktor uspat. Bylo mi z toho hodně smutno, byl to skvělej pes a pár nocí sem kvůli němu probrečel. I teď během psaní těchto řádků brečím, byl to asi nejlepší přítel jakýho sem měl. Věřím ale, že mu je teď líp, měl rakovinu a museli mu to řezat znovu, sešívali jej zaživa, další uspání nemusel přežít. Stejně to nepomohlo, bradavice se objevily znovu. Dal bych cokoliv, kdyby se mohl vyléčit. Cokoliv. Vyspal sem se s klukem. Chtěl sem to zkusit, tak sem to zkusil. Jenom sme se mazlili a dělali sme oral. Není to špatný, čímž sem si konečně potvrdil domněnku, že jsem bisexuál (tato věta mě dnes po ránu OBZVLÁŠŤ pobavila). Pár lidem sem o tom řekl. Je mi jedno jak to vezmou. Od rozchodu s Renatou sem vyjma tohoto neměl sex. Potřeboval bych se rozptýlit, ale mám zásadu, že za sex platit nebudu. Takže kurvy odpadaj. Nemám zrovna chuť začínat nějaký další vztah, jenže na holku, která chce jen sex člověk narazí málokdy. Šetřím na digitální kameru. 

No, mám se na co těšit. Život běží zběsile, mimo psaní do časopisů, sem slíbil účast na jedné slovenské hře. Už teď toho trochu lituju. Na neknihách se prodalo už přes 250 dílů první knihy, u té druhé jen 15, buď moje reklamní kampaň nezabrala, nebo píšu bludy. Nebo obojí. Přibral sem pět kilo a vážím 87. Otřes. Teď abych shazoval 7 kilo místo dvou. Zdenkovi dnes volali rodiče, že zemřel jeho dědeček. Brečel. Jako já když zemřel můj. Vzpomněl sem si na něj a taky pár slz uronil. Život je kurva. Ale co taky od něj víc čekat, když i my lidi jsme jen děvky? Koupil sem si svíčku a vonné tyčinky. Uklidňují mne. Pavla a David spolu stále chodí, čímž asi oba zlomili rekord v trvání svého nejdelšího vztahu. Je divný že to říkám, ale přeju jim to. Někdy se teď cítím sám, ale pořád ne tolik, abych byl schopnej se na někoho vázat. Nesnáším to. Cítím se pak jak se železnou koulí. Moc bych chtěl milovat, ale stále cítím, že Pavla tenhle cit ve mně dost zadusila. Za necelých 14 dní bych měl jet na Slovensko, do Nitry. Cesta bude asi dost hrubá. Měl by se mnou jet Introvert, Wrauu a můj počítač. Uvidíme. Víc asi nemám co bych psal…