rozpačitý pohřeb v baru, revizoří hony a ranní zjištění, že znám úplně všechny…

Včerejšek byl podivný, utahaný a vůbec velmi tichý. V práci ticho po pěšině, po práci jsem se stavil do Tesca pro toaletní papír a pizzu. Když jsem došel na Moravského naměstí, tak na zastávce postávali dva šedovlasí týpci. Tmavý bundy, žádná taška, batoh či zavazadlo a ten s tím culíkem mi navíc přišel povědomý. Našmátral jsem jízdenku, cvaknul si a oni ti parchanti šli kontrolovat zrovna druhou stranu vagónu.

Na večer bylo v plánu setkání v Pomaláči. Sešla se tam neplánovaně asi půlka Brna, a bylo to podivné. Atmosféra tvrdě pohřební. Některé vztahy mezi mými přáteli a kamarády přestávám chápat. Stejně jako ostatní jsem se rozhodl, že nebudu zůstávat déle, než je vysloveně nutné. A sám si buď dám na nějaký čas od těchto session pauzu nebo si budu dobře rozmýšlet kdy jít a kdy nejít. Doufám, že současná situace je jen přechodným jevem a doufám že nejsem jeho příčinou.

Ráno jsem zaspal. Ne, ani tento týden se mi nepovede přijít normálně 5 dní po sobě. Ehm. Protože jsem jel do práce už za světla, raději jsem si cvaknul jízdenku. A hádejte koho jsem potkal! Nechápu to. Od začátku roku už 5 kontrol. To není fér, začíná to být daleko adrenalinovější sport než kdysi. Jsem ještě příliš mladý na to, abych si začal kupovat jízdenky…

Nejsem si jistý, jestli jsem se zbláznil já nebo Orkut. Včera jsem měl skrze 16 lidí potencionální spojení na 5000 lidí přesně a dnes přes ty stejné 119 451 (to jsou odhadem VŠICHNI).