křižovatky života, v obchoďáku se dějou věci.

Zatímco včera jsem neměl o čem psát, dnes bych mohl psát hodně. Mohl bych vám vyprávět o spoustě věcí, ale bohužel je to pro mne příliš osobní. Nebudu tedy moc konkrétní, ti co mě znají, vědí.

Život každého z nás je jen jedna cesta. Občas jdeme někomu po boku a občas se naše cesty musí rozejít. Jsou věci které měnit nelze a tak když se dostanete na rozcestí je nejlepší poděkovat, dát si na rozloučenou pusu, popřát hodně štěstí a vykročit. Myslím že není dobré si namlouvat, že zapomenete, protože kdyby tomu tak opravdu bylo, nestál by život za nic. Jeden toho druhého ve vztahu vždy ovlivňuje. A možná právě proto zůstane část z té osoby ve vás.

Kolegyně se vydala nakupovat. Zaujala ji jedna židle v obchodním domě IKEA. Dorazila na místo a ta židle která se jí líbila, byla jediná vystavená nad hlavami návštěvníků. Protože si ji chtěla vyzkoušet, rozhlédla se kolem a uviděla sympatického svalovce v tričku IKEA jak se vybavuje s nějakou blondýnkou. Nesměle se ho zeptala, zda by nebylo možné si na ni sednout. Svalovec přikývl, jednou rukou jí sundal židli. Kolegyně zkusila, on ji zase vystavil a vrátil se k blondýnce. Jenže protože nikde v okolí kolegyně tuto židli v krabici neviděla, vydala se opět směrem ke svalovci, aby se zeptala jak to tam chodí. „Paní, zkuste informace. Já jsem od bezpečnostní služby.“ Není život kouzelný?