široko daleko uvnitř, filozofická praxe za 5 minut, upíšu se k smrti?

Už čtvrtý den po sobě mám náladu vysoko na normálem. Dobré skóre na to, že jsem přesně 14 dní po rozhodu s milovanou osobou. Možná že se to přece jen s věkem zlepšuje. Schopnost to přejít mávnutím ruky. Jen nevím jestli z toho mám mít radost nebo z toho mám být znechucen, protože mi z toho vyplývá jediné – s věkem nám devalvují city. Nebo to nebyla láska? Nebo to byla láska, ale poslední dobou to prostě neklapalo? Zvítězil rozum? Byl to správný krok? Bude to lepší? Miluju když takhle za sebou napíšu 5 otázek. Když takhle ze sebe člověk vychrlí množství otazníků, vždycky to v textu dobře vypadá a dá mu to takovou zvláštní hloubku… (dělám si srandu samozřejmě, mám velmi osobitý pohled na humor).

Jak jsem tu už jednou napsal, blog je forma terapie. U mě to asi neplatí nijak extrémně, protože kdyby to tak bylo, tak tu nenajdete zápis každý den. A kdyby, bylo by to dost možná něco na způsob: „KU*VAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAA !!!! AAAAAAAAAAAAAAAAAAA!!! GRRRRRRRR GRRRRRRRRRRRR HÚÚÚÚÚÚ…“ Jenže to by mi klesla čtenost. ;) A o tom přece všechno je. Média, reklama, přístupy, masovost… Ne ne. Možná si založím další blog. V tom budu vyjadřovat věškeré niternosti a nikdo to nepozná. A potom si založím třetí, virtuální. Schizofrenie byla vždycky moje oblíbená duševní nemoc…