klidnější den bez nudy, sympaťák za barem a bát se prozřít…

Včera byl o něco méně nudnější den než pondělí. Ráno jsem se rozšoupl a ke svačině si mimo tvrdého sýra a dvou rohlíků koupil 2 (!) čokoládové tyčinky místo jedné. Dopoledne mi pak volalo celkem málo uživatelů. Kolem oběda jsem se dozvěděl, že si po padla budu muset ještě dvě hodiny počkat než odjedu z práce a že ani není jisté jestli pojedu domů nebo do Čáslavi. Každopádně kolem páté jsem věděl že den strávím v klidu a nebudu muset hledat naši pobočku v Čáslavi. Grafik co dělá věci pro technopárty Apokalypsa má prý dovolenou takže mimo věcí na Cosmix mě čeká sestříhat kratičké video jako upoutávku na Apokalypsu.

Slíbil jsem včera, že se stavím za kamarádkou do baru kde dělá. A to jsem netušil s jak moc sympatickým barmanem se tam potkám. Nakonec jsem odjížděl o hodinu později než jsem měl v plánu.

Mám jednoho známého a s ním jsem se včera bavil o uzavřenosti a plachosti. S tím jaký je, je spokojen. Nemám důvod mu nevěřit. Ostatně i já jsem spokojen s tím jaký sem, jinak bych se sebou nemohl vydržet. Jen se mi zdá, že je přehnaně sebekritický. Já už od střední školy praktikuji opačný princip. Učitelka matematiky, paní Horáková, nám říkala, že když nás nikdo nepochválí, musíme to udělat my sami. Souhlasím s tím, ale trochu se občas bojím, aby nakonec neměl pravdu kamarád. Kdybych zjistil, že vlastně nic neumím a všechno dělám mizerně, asi bych si naplival do xichtu a pak si zcela v mém dekadentním stylu podřezal žíly. Ve vaně. Nebo na ulici. To by byl shocking.