na západní frontě klid, půlnoční kovboj a úklid muže v praxi…

Včerejší den proběhl tak klidně, že mám chuť nechat si překontrolovat telefon. Za celý den jen dva uživatelé s problémem, který jde vyřídit po telefonu. Každopádně si na to nestěžuji, jen to tak nějak podotýkám. O půlnoci mi ještě volali z práce, ale protože mi žádný alarm po SMS nedošel, usoudil jsem že situace nebu tak vážná, abych jel.

Jinak jsem včera převážnou část dne strávil uklízením. Čiností, kterou tolik chlapů považuje za zbytečnou. Však to taky znáte: „Miláčku mohl bys setřít prach?“ „A proč? Stejně se tam zase napráší?“, odpoví chlap a na tváři se pokusí vyloudit výraz někde na stupnici mezi imbecilií a debilitou. Tak přesně takový postoj k uklízení mám taky. V poslední době se v práci sesypává uklízečka. Když příjde do mého kanceláře, většinou ani nemůže moc vysávat a něco jako stírání prachu tu proběhlo tak před rokem. Všichni se mi smějí, ale já v tom mám vážně systém. Tak například vím že dokumenty z května budou asi dva centimetr od povrchu. Kabely a CD jsou většinou pod touto vrstvou… Čas od času mě vystraší šéf. Dělá to cíleně. Přijde do kanceláře, nehne ani brvou, jen se rozhledne kolem a jen prohlasí: „Zítra přijede šéf z Prahy. Měl by sis tu uklidit.“ Vždycky se bráním. Mám k tomu důvod. Když jsem si naposled uklidil, hledal jsem pro mě celkem důležité papíry 2 měsíce (přitom jsem 3x prohlédl vše co se dalo). Uklízení doma je ještě horší. Vyluxovat mi nečiní potíže, ale umývání vany, wc, dlaždiček. Velké problémy mívám též s postelí. Jsem doma sám, takže většinou na polovinu lůžka dávám různé věci. Účtenky, cd, časopisy, oblečení… Čas od času tu druhou půlku postele potřebuju. A to pak musím uklízet. Nechápu lidi, které to baví. A když jsme u toho uklízení, jedna známá dala svojí matce tabletu Extáze, protože to maminka chtěla zkusit. Za ten večer a noc kdy neusnula, uklidila celý byt, poumývala linku a zvládla umýt i okna. Takže vidíte, brát drogy je zlé! :)