Rubriky

Archiv

Názory zde publikované mohou a nemusí reprezentovat názory mého zaměstnavatele.


Momentálně na to už nemám

na pár dní, možná týdnů, v horším případě pár měsíců se tu možná budou objevovat příspěvky spíš sporadicky (a to ještě nejčastěji ve formě fotek)…

Myslím, že nemá cenu moc chodit kolem horké kaše. Potřebuju nějaký oddech. Nijak to nesouvisí ani s prací, ani s osobním životem. Poslední dobou jsem dost prázdný. Nebo spíš mám pocit, že mám emoční přetlak. Rád bych projevoval svoji lásku, jen mám pocit, že najednou není komu. Kdybych tu chtěl psát proč, tak bych mohl psát opravdu dlouho. Dost těch věcí souvisí s Kubou a proto sem nebudu psát nic. Prostě každý z nás někdy stojí na křižovatce. Vlastně každý z nás stává na křižovatkách denně, akorát to nejsou křižovatky nějak zásadní. Čas od času mineme nějakou významnější křižovatku. Často ji ani nevidíme nebo nevnímáme její význam. A sem tam za život stojíme na křižovatce opravdu důležité.

Ať už dopadne konkurz na stewarda Kubovi dobře nebo špatně, není můj přesun do Londýna na pořadu dne. Znamená to třeba žít nějaký čas na dálku, což v případě kluka, kterého opravdu miluju (ať je jakej je), není problém. Stále platí, že nevěřím, že bych mohl někdy potkat někoho lepšího, než je Kuba. Jistě, má do dokonalosti docela daleko, což člověk zjišťuje s postupem času (ale každý je nějaký, mě nevyjímaje), ale vím, že kdyby došlo na takovou křižovatku, chtěl bych za každou cenu jít dál stejným směrem jako on. Za předpokladu, že budu "nám" – našemu vztahu věřit. Teď bych to asi měl zakončit nějakou větou, nějakým závěrem. Nejlépe třeba pointou. Pointa toho všechno je, že se cítím mizerně, krvácí mi srdce, měl bych si možná domluvit pohovor s nějakým psychologem nebo psychiatrem a začít denně žrát Valium. Ano, v poslední době mě rozbrečí skoro každá sračka, kterou v TV uvidím, jsem přecitlivělý, zbytečně impulsivní, v práci se toho na mě dost valí a chybí mi pocit, že za mnou někdo stojí. Mám pocit, že mě ON už nikdy neobejme, což mi příjde jako ta nejhorší věc na světě…

Ale ať nekončím tak hnusně, mám tu jednu fotku. Jmenuje se Mikeš a vidět začal ve středu. Je to nalezenec, kterého kočka porodila u nás ve dřevě a on v něm někam zapadl. Rodiče ho zachránili, adoptovali a zatím je velmi roztomilý…


Send to Kindle

linkuj.cz vybrali.sme.sk

Pondělí, 23. června 2008, 8:00

Publikováno v BLOG


Komentáře

Jeden komentář: “Momentálně na to už nemám”

  1. Amoondre napsal:

    Taky jsem mel Mikesa :-)

    http://i27.tinypic.com…hociop.jpg

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *