dotazníky na n-tou, drastické srandovní odpoledne a jak nefotit…

Tak nám začalo dotazníkové období. Po firmě se šušká, že firma zaplatila
řádově několik milionů za dotazníkovou smršť, kterou nás bude častovat externí
firma. Chvíli jsem uvažoval, že bych do kolonky samostudium napsal 10 minut za
to, že jsem se naučil otvírat pivo šroubovákem (nealkoholické samozřejmě).
Otázka je, jestli by to prošlo.

Vypadá to, že flashmob (výraz ‚reality hack‘ je mému srdci bližší) se
medovému chlupáči pěkně vymkl z rukou. Dvě brutální napadení ochrankou v
přítomnosti novináře určitě udělají nejmenovaným supermarketům reklamu ;). Je
pravdou, že v místech kde je zakázáno fotit, soudný člověk foťák nevytahuje. Na
druhou stranu se vždy dá všechno vyřešit bez násilí, jenže co si budeme
nalhávat, kvalita lidí dělajících ochranu majetku je mizerná a troufám si
tvrdit, že polovina z nich by psychotesty pro policisty neprošla (nebo jimi
skutečně už neprošla). Znám pár lidí co jako poslední šanci zkusili práci u
ochranky a byť měli IQ o pět bodů větší než rajče, dostali tu práci bez
problémů. Je fajn pocit, že tito lidé nemají zbraň, nicméně i tomfou lze
způsobit celkem pěkná zranění…

Víkend byl fajn. V pátek pivo s kamarádem. V sobotu ráno hurá za maminkou.
Oběd a pak jsem si chtěl nafotit nějaký fotky v lese. Maminka chtěla jít se
mnou. Od té doby co nám uspali psa, otce vytáhne do lesa jen málokdy. Inu vyšli
jsme. Zatímco jsem fotil lesní přírodu a schraňoval tak nějaké fotky do
fotobanky, mi vyprávěla co je v obci nového. Já jsem fotil a fotil. A pak mi
začal psát kamarád, takže jsem fotil, o pauzách smskoval a pokoušel se uchovávat
alespoň minimální hladinu konverzace (na víc mi nestačil mozek). Díky tomu jsem
si taky celkem pozdě všimnul, že mámin orientační smysl nás neomylně zavedl na
místo, kde se po došlápnutí (podotýkám, že po sebeopatrnějším dokročení) zvednul
oblak hustého prachu po kolena. Po takové cestě jsme šli asi pět minut a jediné
co k tomu mohu říct je: „Letos prostě bylo velmi suché léto.“ Sobotní večer jsem
strávil v posteli a díval jsem se na film o klonování a poté jsem si zopakoval
Al Pacina a K. Reevese v mém oblíbeném Ďáblův advokát. Ráno  v neděli či
spíš vlastně v poledne, jsem s kamarádem vyrazil na přehradu. Nebo spíš on
vyrazil se mnou. Vcelku příjemný den jsme zakončili v lomu na Hádech. Asi pět
děr v plotu vyzývalo ke vstupu (obzvlášť když jsem ani jednou po cestě nespatřil
cedulku se zákazem vstupu) a tak nebýt zaplněné paměťové karty, mohl jsem mít
vcelku pěkné fotky.