omáčka, rozpor v tiskovce a realitě, omáčka o chlapské jízlivosti a na závěr jako vždy – co se stalo…

Chtěl jsem vymyslet nějaké opravdu originální téma pro dnešní den. Ale nějak mi to nezapaluje. Ono to není jednoduché každý všední den vymyslet něco, co by se neopakovalo a zároveň se to dalo aspoň jednou přečíst. To co jsem právě napsal, je strašné klišé a najdete to v každém blogu. Stydím se.

Tak snad jen přehled zajímavostí. Obchodní dům Carrefour se rozhoupal a po třech dnech vyplodil tiskovou zprávu k věci ohledně napadení dvou fotografujících osob. Škoda, že ta zpráva je v typickém obchodním PR newspeaku. A škoda že je tak rozporuplná. Nejvíc mi vadí to, že jeden z napadených vůbec nefotil, jen se ZEPTAL ZDA SMÍ FOTIT. Za to byl napaden. A co na to tiskovka? Cituji: „Každý, kdo má potřebu pořizovat fotografie uvnitř obchodního centra, má možnost požádat o souhlas buď správu obchodního centra v případě focení na nákupní galerii anebo vedení Carrefour pokud se jedná o prostory hypermarketu.“ Neodporuje si situace co nastala s později vydaným doporučením? Ale co, jiných obchoďáků kde nemlátí zákazníky v Brně pár je, budu využívat ty.

Mimochodem, v poslední době mám v emailové schránce na 1 normální mail 5-10 mailů z kategorie SPAM. Ale jinak mi kamarád poslal například fotku s názvem Ženy a technologie.jpg, na níž jsou zachycené dvě holky jak používají cd jako zrcátko a upravují si makeup. Je to jen typická mužská jízlivost. Nic si z toho nedělejte holky, já CD jako zrcátko používám taky celkem často.

Včerejší den jsem neměl nijak extra náladu. Vyjma asi čtyřhodinového úseku dne. Tento čas jsem trávil v Pomalém baru s kamarádkou a hrál hru jménem Carcassonne. Samozřejmě že mě drtivě rozválcovala, nicméně ze série asi osmi nebo devíti her se mi podařilo urvat si pro sebe jednu výhru (o 24 bodů), čímž jsem šampionku na chvíli rozesmutnil. Přiznávám, bylo to jen díky mojí zákeřné škodící strategii, ale povedlo se mi jí zabránit v dostavění velkého města. Zbytek dne už za moc nestál. Nálada v práci klesá strmě dolů. Část naší sítě o kterou se staráme (stála desítky milionů) a které zbývá ještě rok k odepsání nákladů se bude rušit, takže délka mého dalšího pravděpodobného pobytu u firmy je 3-9 měsíců. A to je právě ta věc, proč je se mnou v poslední době sranda jak kýblem jogurtu (vlastně mít kýbl jogurtu, mohla by to být docela zábava, pár věcí mě napadá). Možná bych měl jít v Lobbových šlépějích a výhlásit akci „Chcete mě?“, ale já jsem kurva vybíravá…