boj s tabákovými válečky a boj se životem…

Je to odhadem 32 hodin co jsem přestal kouřit. Jsem nervózní. Již nyní nastupují příznaky abstinence. Z nich mi nejvíc vadí zhoršený kašel a občasné sucho v krku. Nedostatek nikotinu nehodlám ničím kompenzovat, tělo se s tím bude muset poprat samo. Nikotin a oxid uhličitý bude vypuzen z těla do dalších 40ti hodin… V příručce píší ještě jednu věc. Ta mě vystrašila. Prý možná v budoucnu budu potřebovat spát méně. Děsivé. Už teď toho moc nenaspím.

Včera jsem spěchal z práce domů. Měl jsem domluvené rande, takže jsem jel občas rychle. Samozřejmě, že když někam spěcháte, narazíte na kolonu. A pokud operativně změníte plán trasy, narazíte na větší. Stihnul jsem se dokonce stavit v bance, vybrat na nájem a pak hurá na schůzku. Když jsem svého miláčka viděl poprvé, myslel jsem si, že tu svoji plachost jen hraje. Teď si nejsem jistý ničím jiným než tím, že vím komu patří nejkrášnější mandlový oči a nejkrásnější šibalský úsměv. Zbytek světa se ztrácí v mlze a jak říká Cypher: ‚Sladká nevědomost.‘ Jenže každá schůzka jednou skončí. Nakonec jsem dorazil domů a zazálohoval nějaká data. Hardisk přetéká daty a nyní je dobrá doba na zálohu. Taky jsem se dostal k tomu, abych si překontroloval bankovní výpisy. Smutné, ale vypadá to, že moje výdaje jsou opravdu obrovské. Ale to je na samostatnou studii…