Rubriky

Archiv

Názory zde publikované mohou a nemusí reprezentovat názory mého zaměstnavatele.


Výlet do Madridu – 2/3

Druhý den ráno jsem pochopil, že moje přesvědčení, že vodovodní rozvod v hotelu potřebuje silnější čerpadlo, bylo jen nepochopení systému přepínání mezi sprchou a kohoutkem. Po větším otočení se totiž ze sprchy vyvalila teplá voda, jak bývá zvykem.

Nasnídali jsme se v hotelu a vyrazili směrem k vlakovému nádraží. Je totiž kouzelné v tom, že uvnitř haly je mnoho kytek, jakási zelená botanická zahrada s tropickými dřevinami a vodním jezírkem plným želv.

Před nádražím jsme si sedli na zahrádku a započali den pivem. Než jsem jej dopil, byli u našeho stolu celkem čtyři žebrající lidé. Neškodí asi malé osvětlení. Ve Španělsku je aktuální nezaměstnanost kolem 21%, což je dvojnásobek toho, co u nás. Smutnější je, že dlouhodobější nezaměstnanost mladých je kolem 50ti procent (je právě to důvodem, proč jsou gay kluby vesměs prázdnější?). Nejvíc mne ale dojalo žebrající individium ženského rodu, které během žebrání přikusovalo čokoládový donut. Kromě tohoto netaktického kroku, totiž absolutně ignorovalo místního pracovníka, aby vypadlo. Prostě se jen otočilo a pokračovalo v žebrání. Vybudovat si ale jistou slepotu před žebrajícími není zas tak těžké. Je jich zkrátka tolik…

Následovala návštěva Sol a taky velmi malebné čtvrti Callao, která vypadá tak nějak – ala New York (kde jsem nikdy nebyl, ale představuji si ho nějak tak). Na tomto místě jsme si dali kávu ve Starbucks, ale doporučuji spíš jiné pobočky. I během jarních 20°C bylo totiž uvnitř po chvíli k nevydržení. Toho dne jsme absolvovali též oběd za 18 euro včetně lahve vína. Jednalo se o dvouchodové menu. Zatímco paella (směs rýže a mořských mrtvol) se dala sníst i pokud zrovna jiné věci než ryby nejíte, tak prorostlejší krkovičku jsem snad neviděl. To je zkrátka daň za to, když neumíte španělsky. Stejné menu (nejsem si jistý, zda s vínem) stojí na turisticky atraktivních ulicích kolem 15 euro za osobu. Následovalo další kolo obíhání obchodů se suvenýry a znovu letmé setkání s Christianem a jeho kamarádkou Bimbambini. Poté si Kombajn nakoupil tři nová trička á 7.99 euro (oblečení je ve Španělsku vesměs levnější jak v ČR), za která utratil necelých šest stovek (za všechna). A pak nás čekal hotel, sprcha a zápas Realu Madrid.

Barnebau je opravdu krásný stadion, nás před začátkem fotbalu čekal raut a pohoštění od sponzora klubu i mojí cesty – společnosti Bwin. Seděli jsme v sedmé řadě od hřiště, takže jsem postrannímu rozhodčímu mohl počítat křečové žíly (kdyby nějaké měl). Dvakrát jsem se informoval dopředu, zda je možné si na stadion velký fotoaparát a dvakrát jsem byl ujištěn, že ano. A byla to pravda, takže jsem větší část zápasu fotil. A byl jsem skoro v šoku, jak rychle to uběhlo.

Real Madrid samozřejmě svého soupeře pokořil drtivým rozdílem 5:1. A tak zatímco Franta sledoval fotbal nebo německy mluvícího souseda, já byl zaujatý spíš Španely, které jsem potkal ve VIP sektoru o poločase. Kromě toho, že mi z jednoho z nich pravidelně padala čelist (sexy úsměv, brazilský typ, fialový svetr a občasný pohled na můj „gay talisman“), jsme si pokecali o tom, že byli v Praze před třemi lety na atletické soutěži (oba dělali atletiku, takže nemusím zdůrazňovat, že jejich křivky měly k dokonalosti stejně daleko jako vodík ke kyslíku v molekule vody). Protože si vyžádali fotku, musel jsem klukům zanechat mail a nezbývá mi než doufat, že se zase někdy vypraví do Prahy. K bližšímu seznamování totiž nebyl čas, protože na mém telefonu mi koordinátor zanechal vzkaz, že pokud chci vidět hráče při odchodu ze stadionu, musím dorazit po zápase k jistému východu. Pak jsme si volali a moje nedokonalá angličtina pak zřejmě způsobila jistá nedorozumění, ale dorazili jsme včas, abych měl fotku jak Ronalda, tak brankáře Casillase. Většinu odcházejících hráčů si dokázal František odchytit a tak patří zřejmě k českým buznám s největší sbírkou fotografií, na kterých je zachycen s profesionálními hráči fotbalu.

Večer jsme zakončili na zahrádce u divadla s lahví bíleho. Pomalu nám dojížděl adrenalin a najížděla zima. Spát jsme šli jen o pár minut dřív, ale na naši obranu se měnil zimní čas na letní (můj androidí telefon to příliš nepobral, několik hodin ukazoval jiné datum na ploše a jiné v nastavení hodin, aby se po resetu vrátil k zimnímu času…


Send to Kindle

linkuj.cz vybrali.sme.sk

Úterý, 27. Březen 2012, 9:26

Publikováno v Cestování


Komentáře

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *