orální potěcha, pozvánka do mojí galerie ;), modlitba a včerejšek…

Dlouho jsem tu nepsal, jak vypadá moje kouření/nekouření (cigaret). Takže co se tohoto problému týká, tak z původní krabky denně jsem spadnul tak na 10-15tinu spotřeby. Někdy nekouřím den, někdy dva a někdy si dám 2-7 cigaret. To sice není ten stav, kterého jsem chtěl docílit, ale je to lepší jak drátem do oka. Dokonce jsem se jednoho dne rozšoupnul a když jsem si zapálil poslední cigaretu (značka Start), tak si mi udělalo špatně. Hurá. Zní to divně to hurá, poté co jsem řekl, že se mi udělalo nevolno? Fajn, ale já to tak citím. Tělo další cigarety nechce.

Jsem člověk, který se snadno zapálí pro nějakou věc. Ta mu pak vydrží (obvykle 6-12 měsíců) a pak zájem o ni uvadá a musí ji vystřídat věc nová. Focení mě drží déle. A stále mě baví, stále se učím, stále je tolik možností, jak si vyzkoušet různé věci. I když je venku zima, neváhám dát stativ na rameno a zkoušet třeba noční fotografii. Je to svým způsobem vzrušující. Další nová neprobádaná oblast. Právě první kroky v nočním fotografování jsem završil novou fotogalerií Kouzlo noci na serveru FOTOS.CZ. U některých fotek jsou vidět dětské nemoci (světlo lamp, které se dostali bokem do objektivu a já neměl dostatečné odclonění bočního světla), ale třeba se vám budou líbit (nejlepší kritici jsou normální lidi, ti nevidí ty chyby, které vidí fotograf).

Někdy mám pocit, že miluju lidi. Pak si přečtu článek o tom jak vysokoškolský profesor tvrdí, že bílá rasa je nadřazená, černoši jsou lidoopové a je to pryč. Tyhle věci vnímám o to citlivěji, že jsem sám členem menšiny. Aspoň je fajn, že moje orientace není na první pohled viditelná. Změny se od roku 89 staly a stávají, ale stejně to musí bý pro cizince šok, jak jsme nepřátelští. David Matásek v jednom rozhovoru říká, že: „Lidi se zavřeli do svých ulit a na nikoho jinýho nemyslí. Nebaví se o ničem, neschází se. Lidi spolu kamarádí jen kvůli tomu, že jeden druhýmu sežene stavební povolení.“ Zatím to tak necítím. Samozřejmě cítím, že takoví lidi tu jsou, ale snad poznám tyto lidi včas. A k tomu mi dopomáhej Bůh… Amen.

Včera se stavil bývalý spolužák, pokecali jsme, proběhla výměna nějakých dat a já se vydal fotit do města. Jel tím směrem, takže jsem vystoupil na Divadelní, odešel odepsat na jeden mail do internetky, vyšel ven a pomyslel si něco o vlastní blbosti. Jít fotit večer vyžaduje stativ, který ležel připravený na posteli. Vratil jsem se domů, vzal si lecitin a zinek a zapil to. Pak jsem si vzal stativ, zašel na kávu s kamarádem, škádlil jsem se s číšníkem (sladký, snědý, štíhlý, krásný) a pak jsem vyrazil fotit. Venku už je vcelku zima, ale pár fotek jsem udělal, vyzvednul jsem v Zemance místního kuchaře a šli jsme domů.