Rubriky

Archiv

Názory zde publikované mohou a nemusí reprezentovat názory mého zaměstnavatele.


Objektivita podle časopisu Týden

Lze věřit médiím, které mají soukromého vlastníka? Co odkryla aféra okolo vstupu Radka Johna pod křídla časopisu Týden? Jsou zájmové skupiny ve všech médiích? A není nebezpečné, když na první otázku odpovíme „ano“? 

První věc, na kterou by měl každý novinář při psaní článku myslet je objektivita. A proto první věc na kterou musím upozornit, je jistý střet zájmů, ve kterém bych mohl být. Musím zde napsat, že jsem byl zaměstnancem vydavatelství Empresa a krátkou dobu i editorem Týden.cz. Proto také znám osobně některé z aktérů dnešního zamyšlení nad tím, v jakém stavu se česká novinařina nachází. Pokusím se být maximálně korektní. Ale ono to zdaleka není jen o Týdnu.

Často se mluví o tom, že média vlastněná soukromníky píší tak, aby to neškodilo byznysu jejich majitelů a že majitel přímo zadává, o čem není vhodné psát a někdy naopak určí, o čem se psát má. Jedná se zpravidla o pozitivním psaní o firmách, které mají přátelský vztah s majitelem kvůli byznysu (zde se uplatňuje vliv mediálních agentur), případně o negativním psaní o těch firmách, které jsou konkurenty spřízněných firem. Jedná se taky o psaní a nepsaní o různých politických kauzách.

Problémem jsou vždy dvě věci. Jednak důkaz, že je to na popud majitele a jednak strach novinářů, že když nesplní úkol, budou bez práce. Mnoho z nich pracuje na OSVČ nebo autorský honorář a jejich odchod je pak věcí minut, nikoli týdnů či měsíců. Dnešní situace na trhu práce (a konkrétně v oboru novinařiny) nahrává snaze si místo udržet. A pořídit důkaz není vůbec snadné. Opravdu nikdy jsem nezažil, že by takový článek na objednávku zadal novináři přímo majitel média. Na stranu druhou vím, že některá témata byla po jistá období tabu a na web se nedostávala. Klíčovým mužem a styčným důstojníkem majitele je vždy šéfredaktor. Co se týká strachu ze ztráty zaměstnání, nijak tím své kolegy neomlouvám, jen se snažím přiblížit situaci lidem, kteří v médiích nikdy nepracovali (redaktorům z Týdne a TV Barrandov nabídl angažmá například pan Motejlek na Facebooku: „Problem Tydne neni lapalie s Johnem, ale to, ze sefredaktor casopisu lze a je uplne splachovaci. Hlubsi bahno si lze predstavit jen stezi. motejlek.com je pripraven jednat s kazdym redaktorem Tydne/pripadne Instinktu, ktery si mysli, ze neco umi„). Navíc musím férové přiznat, že jsem i já během své kariéry na přímý rozkaz věšel na web věci, které „musí být na webu“ (nikdo mě naštěstí nenutil podepsat je svým jménem).

V kauze návratu Radka Johna ovšem o neobjektivitě uvnitř redakce Týdne podal nepřímé důkazy sám časopis. Stejně tak se usvědčil sám šéfredaktor. Zatímco jeden den informoval i sám web časopisu Mediamánie (sídlící na doméně Tyden.cz) o tom, že Radek John se stane vedoucím publicistiky, druhý den oznámil šéfredaktor časopisu, že média překroutila informace a že Radek John nikdy vedoucím publicistiky být neměl. Mezitím se zvedla v redakci vlna nevole (pamatujte si jména těch, kteří ohlásili odchod, protože lze předpokládat, že právě oni budou těmi novináři, kteří se ztráty zaměstnání kvůli objektivnímu psaní nebojí).

Svůj pohled na věc vyjádřil i komentátor časopisu Martin Fendrych, který zveřejnil na webu Týden.cz ostrou glosu, ve které Radka Johna nešetřil. Její screenshot jsem bohužel nepořídil, protože by mě ani ve snu nenapadlo, že ji poté v tichosti redakce stáhne. Bez vysvětlení. Najdete ji ale tady. Bylo to na popud šéfredaktora nebo majitele? Toho se dopátráme stěží. Sám bych si nevsadil na to, že to vyšlo z hlavy šéfredaktora, který se pohybuje v médiích tak dlouhou dobu a umí si dozajista domyslet důsledky a nepříjemné ozvěny takového kroku.

Co z toho všeho lze vydedukovat? Jednak nelze nadále považovat časopis Týden a potažmo vydavatelství Empresa za zcela objektivní. I sám šéfredaktor ztratil svůj kredit ve chvíli, kdy tvrdí, že média překroutila informace, protože popřel něco, co publikovalo jeho vydavatelství. Týden není lokální plátek. Z obchodního hlediska je to na české poměry velmi úspěšný časopis. Z obchodního hlediska je jeho šéfredaktor velmi schopný a šikovný člověk. To jsou fakta. Ale kde nám zbyla ta novinařina a objektivita? A žádají ji vůbec čtenáři? Nevadí jim, že za své peníze získávají přefiltrovaný obsah? Některým již zřejmě ano. A vadí jim i jiné věci na jejich fungování. Včetně toho, že česká média, která velkohubě mluví o zodpovědnosti politiků a vzývají je k demisím, odstoupení a podobně neumějí zodpovědnost samy přijmout. Kdo ze současných šéfredaktorů českých deníků a časopisů umí přijmout zodpovědnost? Dovolím si odkázat na velmi povedené zamyšlení nad nedávnou kauzou s falešným prohlášením politika na FB.

Vezmi-li to v globále, mají čtenáři jistotu, že to takto nefunguje i jinde? Bohužel mé zkušenosti potvrzují domněnku, že je to všude stejné v bledě růžovém. Zažil jsem, kdy se v nejmenovaném vydavatelství nemělo psát o kauze IZIP. V jiné nejmenované redakci jsem se mezi řečí od kolegů dozvěděl, že se tu nepíše vyloženě negativně o jednom státním dopravním podniku (měl totiž pravidelnou stránku o cestování). Chráněný tam byl svého času i jeden pražský politik. Vlastně se nedivím, že mnoho novinářů končí raději u nekonfliktních témat nebo bulváru. Alespoň tam, možná, cítí jistou pseudosvobodu při psaní.

Zároveň jsem ale došel k poznání, že i když vám žádný mediální titul nezaručí dokonale přesné informace, máme stále možnost si vybírat co čteme, co posloucháme a na co se díváme. Jedinou možností, jak se vyhnout manipulaci jednotlivých zájmových skupin je sledovat více médií z povícero mediálních stájí. A taky se nebát sledovat média veřejnoprávní. Co myslíte?

P.S. Doporučuji si k tomuto tématu přečíst i můj minulý zápisek.


Send to Kindle

linkuj.cz vybrali.sme.sk

Pátek, 2. listopadu 2012, 22:54

Publikováno v Zprávy


Komentáře

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *